Houby rostou. Lidé se však už otrávili i žampiony ze sídliště!

„Rostou hlavně hřiby smrkové a hnědé, ale zatím mají menší plodnice, tak kolem deseti centimetrů. Objevují se kozáky, ryzce a některé druhy žampionů. Podoubáci a babky se zatím vyskytují málo,“ vyjmenovala mykoložka Věra Samková, co lze nyní v lese najít.
Aby bylo hub dostatek, je nutné při jejich sbírání dodržovat základní pravidlo. Nejlepší je houbu vydloubnout prstem.

Nožičky se nemají uřezávat

„Vydloubnutím se nejméně poničí podhoubí. Odřezávání nožíkem se moc nedoporučuje. Místo po houbě ještě zatlačíme nebo zakryjeme. Největší rána pro podhoubí ale je, když lidé pobíhají po lese,“ vysvětlila členka mykologického klubu v Chocni a Hradci Králové Tereza Tejklová.

Právě v Chocni a Hradci Králové fungují pro veřejnost poradny. Když si houbař neví s úlovkem rady, může ho konzultovat s odborníkem.
„O poradny je velký zájem, lidé je využívají. Když nevím, tak je vždycky lepší se zeptat, než si způsobit otravu. Lidé nosí například hřib kříšť, který je nejedlý, ale dovezli i bedny od banánů plné hřibů satanů, zda je můžou jíst. Kuriózní byl lanýž, kterého nám přivezli ukázat až ze Slovenska,“ uvedla Tereza Tejklová.

Právě záměna hub může skončit nepříjemnými trávicími potížemi. V nejhorším případě i smrtí. Příznaky otravy se u některých hub objevují až po několika dnech.

„Už jsme zaregistrovali první otravy pečárkou zápašnou, což je druh žampionu. Ve velkém množství roste na sídlištích ve městech, takže lidé ji sbírají. Dá se poznat podle toho, že smrdí karbolem,“ upozornila Tereza Tejklová.

Při projevech otravy, což je nejčastěji střevní nevolnost, by s sebou do nemocnice měli lidé vzít i vzorek požité houby. Klidně i vyzvracené. Lékaři tak snadněji určí příčinu potíží a doporučenou léčbu.

Můžeme se otrávit jedlou houbou? Ano

Hodně vážných potíží způsobí muchomůrka zelená, ačkoliv česká nejjedovatější houba je pavučinec plyšový. Ten se ale vyskytuje zřídkakde.
Paradoxně si však houbaři sami přivodí bolesti i jedlými druhy hub. Porušují totiž důležité zásady při jejich přepravování a zpracování.
Školáckou chybou je sbírat houby do igelitové tašky. V ní se úlovky zapaří. Ve vlhkém a teplém prostředí se pak množí bakterie, plísně a jiné mikroorganismy.

Stejně tak můžou houby začít plesnivět při dlouhé cestě, kdy je sběrači nechají zavřené v kufru auta. Hnilobné procesy jsou rozjeté navíc u starých hub, které by se už neměly sbírat. Na pořádný střevní cirkus si lidé také zadělávají nedostatečnou tepelnou úpravou. Vařit by se houby měly nejméně dvacet minut, smažit pak deset minut. A pozor, vařením se z jedovatých hub nebezpečné toxiny nevypaří, to je pouze častý omyl.

Pavla Svítková