Historie litomyšlských stanových základen

Turisté z Litomyšle tábořili také na horách na Slovensku

Brestová Roháče (1959)

Brestová, to je jednak obec, u které tehdy stanový tábor litomyšlských turistů stál. A také známý, plochý a travnatý vrchol Západních Tater v nadmořské výšce 1903 metrů. Pročež vždy první lákavý cíl účastníků každého běhu. Na sedmi kilometrech po modré značce museli překonat výškový rozdíl dobrých tisíc metrů. Takové převýšení dá zabrat, ale báječný výhled stojí za to. Pak mírně dolů do sedla Parichvost, ale poté znovu, po červené ovšem již mírněji, přes Salatín na nejvyšší bod túry Pacholu (2166). Následoval ostrý sestup k úzké silničce vinoucí se Roháčskou dolinou zpět do tábora. Celkem bratru 23 kilometrů. Možností horské turistiky tam bylo samozřejmě více, namátkou Biela skala, Sivý vrch či Kyčera vypínající se nad známou obcí Zuberec. Vše namáhavé, ale turisticky moc vděčné.

Suchá dolina Velká Fatra (1960)

Pohoří Velká Fatra patřilo vždy k těm tak trochu tajemnějším. Tábor v Suché dolině čítal již devatenáct stanů, tedy v jednom běhu bylo vždy osmatřicet turistů. Stál ve východní části Velké Fatry, v poněkud ukryté dolině dál od civilizace, nejbližší větší obcí tam byla Liptovská Revúca.

Zelená značka odtud vedla na Krížnou (1574 m.n.m.), odtud po modré na Ostredok (1592) a zvlněným, zčásti zalesněným hřebenem na vrchol Ploska (1622). Po červené dolů do Revúce, až do tábora to bylo nějakých 23 kilometrů. Další možností bylo z Krížné třeba putování přes Veterný vierch a křivolakou silničkou zase do Revúce. V každém případě šlo vždy o pěkné celodenní túry. Večer si účastníci obvykle odpočali různými legráckami. Například když jeden z tradičních táborníků si dal před večeří na louce „šlofíka“, tak kolem něj kamarádi napíchali větvičky, rozžali svíčky a u hlavy mu zhotovili malý oltářík. Po probuzení při nástupu na večeři se nestačil divit.

Oravice Oravská Magura (1961)

Tehdy se oblast jmenovala Slovenské Beskydy. Je totiž jakýmsi pokračováním „našich“ Beskyd. Dnes byste to tam nepoznali. Poblíž u polských hranic je Oravská přehrada s moderním aquaparkem. Tenkrát to ovšem bylo nenápadné území na úpatí malého pohoří Skorušina u horských potůčku Tichá a Bystrá (slyšíte ten rozdíl). Jejich soutokem tam vzniká říčka Oravica.

Oblíbenou lokalitou bylachata Zverovka, vonící ještě docela novoučce otevřena byla v roce 1951. Oravice není jen zmíněná říčka, ale i vesnička stejného jména pod horou Osobitá. Pokud jde o turistické možnosti, mnoho na výběr kromě odlehlejší Oravské Magury toho ovšem nebylo. Známá byla trasa přes sedlo s nepěkným názvem Umrlá na polskou hranici po zelené a pak po červené na Baranec. Jiné oblasti byly rozhodně přitažlivější a není divu, že zde byl tábor poprvé a také naposledy.

ZDENĚK VANDAS, Litomyšl