VYBERTE SI REGION

„Hasičem jsem chtěl být už jako malý kluk,“ říká veterán Josef Vomáčka

Sebranice – K hasičině přičichl už jako kluk a zůstal jí věrný dodnes. Josef Vomáčka ze Sebranic je členem sboru už šedesát sedm let. Na sklonku minulého roku navíc získal titul zasloužilý hasič. To je nejvyšší ocenění, které může dobrovolný hasič v České republice dostat.

21.2.2016
SDÍLEJ:
Fotogalerie
9 fotografií
Zasloužilý hasič Josef Vomáčka ze Sebranic s diplomem

Zasloužilý hasič Josef Vomáčka ze Sebranic s diplomemFoto: Iveta Nádvorníková

„Chtěl jsem být hasičem sám odmalička. Líbilo se mi to cvičení. Začínal jsem se starými pány v Lubné, kde jsme trénovali se žebříky. Pak jsem se přiženil do Sebranic a začal jsem tady pracovat s mládeží," říká hasič Josef Vomáčka. Narodil se v roce 1929 a v roce 1948 se stal členem sboru dobrovolných hasičů. Hodně času věnoval Josef Vomáčka právě mládeži, ale vzpomíná si také na výjezdy k požárům.

„Jezdili jsme i k požárům, na kopci v Sebranicích jednou hořel statek. Dřív těch požárů ale zase tolik nebylo. Pamatuji si na velký požár statku na Pohoře. Ten byl dost ošklivý. Drželi jsme i služby. Koncem války jsme jako hasiči hlídali i ve vesnici, aby se někde něco nestalo, spali jsme ve škole na chodbě. Kdyžtak nás vzbudili a museli jsme jít hasit," vzpomíná šestaosmdesátiletý hasič, který je v současné době nejstarší v Sebranicích.

Vyprávět o výjezdech k požárům se ale Josefu Vomáčkovi moc nechce. Raději vzpomíná, jak trénoval mládež, jezdili na soutěže, vyhrávali a za odměnu se podívali třeba do Vysokých Tater. „Manželka mi vždycky nadávala, protože jsem přišel z práce a hned honem k hasičárně. Hubovala mě, že ani nejím a musím hned jít za děckama. Říkal jsem jí, že děti nemůžou čekat na mě, ale já na ně," směje se hasič. Trénoval i tři družstva najednou. „Bavilo mě, že se děti scházejí a že jsou do toho nadšené," podotýká Josef Vomáčka. A práce s dětmi ho bavila tak moc, že pomáhal i zakládat hry Plamen. „Když jsme zakládali Plamen, byly v tom tehdy svazarmovské věci. To bylo někdy v 70. letech. Soutěžilo se ve střelbě ze vzduchovky, šplhu, hodu granátem. Děti musely znát požární signály a taky se učit uzlování. Součástí byl i kulturní program," dodává Josef Vomáčka.

Ocenění si váží

Titulu zasloužilého hasiče si tento sebranický pamětník velmi váží a místní dobráci si zase cení, že mají mezi sebou takového člověka. „Měl jsem velikou radost, je to velké ocenění za moje roky a hodiny, co jsem hasičskému sboru věnoval. Těší mě být hasičem. Nejraději vzpomínám, jak jsem začínal s dětmi. Pořád jsme byli na soutěžích první, druzí a nejhůře třetí. Z Kamence se vždycky kasali, že nám to dají a nikdy nedali," říká Josef Vomáčka. V Sebranicích vychoval několik generací hasičů a zůstává pro ně dodnes vzorem. Kromě toho působil několik volebních období v okresním sdružení hasičů.

K hasičině přivedl i svoje děti, syna a dceru. „My jsme prostě hasičská rodina. Táta dělal starostu hasičů na Sebranicích. Vyrostli jsme v tom, bral nás s sebou a byli jsme do toho opravdu hodně zapálení. Hasičem je i můj manžel," přibližuje Alžběta Klusoňová, dcera Josefa Vomáčky. Ráda vzpomíná, když ona sama začínala s požárním sportem a když její otec trénoval. „Táta cvičil ženský, kterým je dnes už sedmdesát let. My holky jsme se scházely i samy bez táty trenéra. Nás to opravdu hodně bavilo, měly jsme obrovské srdce. Zkoušely jsme třeba uzle a běhaly. Chtěly jsme a bavilo nás to, nemusel na nás křičet, spíše nám radil. Nikdo nám ani nemusel říkat: Přijďte. Chodily jsme samy," vysvětluje Alžběta Klusoňová. Ve sboru je stále aktivní a pracuje stejně jako její otec.

„Dneska děti hasičina strašně baví, ale mají hodně kroužků a všechno nestíhají. Vedla jsem děti po taťkovi i brácha cvičil. Děti ubývaly, trvalo to pár let a nyní je dětí moc, každý chce být hasičem. I malinké děti, které ještě ani hadici neutáhnou," dodává na závěr svého povídání sebranická hasička.

Autor: Iveta Nádvorníková

21.2.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Rudolf Doležal se podruhé stal nejúspěšnějším sportovcem Svitavska

Bitva Třebových byla vyrovnaná, domácí si však lépe počínali v početních výhodách a Slovan na to neměl odpověď.

Slovan padl u Kohoutů, Litomyšl jde do play off

Tradice, která se ujala. Sportovní smetánka regionu se sejde podeváté

Svitavy – Psal se únor 2009, když se v Poličce poprvé sešli nejlepší sportovci svitavského regionu, aby převzali zasloužená ocenění za dosažené výsledky v uplynulém kalendářním roce. Tehdy nikdo z organizátorů netušil, jak se tato akce ujme a zda si najde v budoucích letech svoje místo na slunci.

Automatické sněhové řetězy. Nový vynález pochází z Česka

Pokud jste někdy nasazovali klasické sněhové řetězy, určitě vás napadlo, že by jejich montáž mohla být o trochu snadnější a rychlejší. Nový český vynález naštěstí splňuje obojí zmíněné.

Podpory ministerstva se nedočkají

Svitavsko – Ze stovek milionů na podporu cestovního ruchu nezískají obce ani korunu. Na podporu ministerstva pro místní rozvoj, která by měla do regionů přinést tři sta milionů korun, města a obce na Svitavsku nedosáhnou. Potíž je, podle vyjádření představitelů místních samospráv, v tom, že nejsou schopni splnit kritéria, které ministerstvo nastavilo. Proto jim nepomohlo ani prodloužení termínu pro podání žádostí o dotace o deset dní. Nehledě na to, že už původní termín byl šibeniční. Zřejmě jim tak nezbude nic jiného, než sáhnout do vlastních rozpočtů. Na řadu aktivit ale stačit nebudou.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies