Halík: Táta mi říkal, že Havel je slušnej mládenec

Kromě osobních vzpomínek zazněly na besedě v hudebním klubu také politické úvahy a diskuze nad aktuální situací v zemi.

První setkání...

Václav Havel se poprvé podíval do Litomyšle v roce 1993. Na ty okamžiky vzpomínal v sobotu emeritní starosta města Miroslav Brýdl. „Láďa Horáček přišel do Litomyšle a začal opravovat Portmoneum. Pozval mě taky do Prahy na narozeniny Olgy Havlové, a tak jsem se seznámil s Havlovými. Láďa tehdy řekl, že je pozveme do Litomyšle a já jsem s tím souhlasil, že je provedeme po městě. Jeli jsme na Hrádeček a domluvili setkání v Litomyšli. Pak Havel opravdu přijel, U Černého orla měli zavřeno, tak jsme ho vzali do Paseky a v Portmoneu na půdě jsme jedli pstruhy a vzali jsme Václava Havla taky na zámek. A tam právě on řekl, že bychom tady mohli udělat setkání prezidentů,“ vzpomínal Miroslav Brýdl. A připomněl i dialog, který tehdy na zámku s Václavem Havlem vedl. „Říkal jsem mu, že se na zámku netopí a on, že to tam nafoukáme. Říkal jsem, že je dole děsnej bordel a on: No tak to doděláte. Pak to všechno už nabralo spád a prezidenti v roce 1994 přijeli,“ dodal Miroslav Brýdl.

Mnoho let se přátelil s Václavem Havlem také teolog Tomáš Halík, který přijel na vzpomínkový večer do Kotelny. Poprvé se s Václavem Havlem setkal ještě jako kluk. „Bylo to na začátku šedesátých let u nás doma. Bylo mi asi třináct let a on navštívil mého otce, který vydával dílo bratří Čapků a mladý Havel se hodně zajímal o Josefa Čapka. Otec mi později připomínal, že Václav Havel je strašně slušnej mládenec,“ řekl profesor Tomáš Halík. Později se setkali mimo jiné při studentském hnutí a také na setkáních u Ivana Havla. „Pamatuji si ještě na setkání na Hrádečku, kam nás zval o prázdninách na přednášky a různé semináře. Václav Havel byl vždycky ten naslouchající a mě potěšilo, když jsem později slyšel v jeho projevech ozvuky řady těch myšlenek z našich setkání,“ podotkl profesor Halík. Socioložka Jiřina Šiklová se více znala s Ivanem a Olgou Havlovými, ale byla to právě ona, která pomáhala rukopisy a dopisy Václava Havla dostat do zahraničí. Nyní je ale trochu pobouřena tím, že málokdo dílo Havla četl. „Jeho hry se hrají ve světě, ale tady ne,“ tvrdí Jiřina Šiklová. Věří ale, že ho lidé nyní konečně začnou číst a také je osloví.

Pohled studenta

Tomáš Halík, Jiřina Šiklová i Tomáš Březina znali Václava Havla osobně. Prožili Pražské jaro i Sametovou revoluci. Tohle všechno zná ale jen z knížek a dokumentů sedmnáctiletý gymnazista Jiří Sokol, který se také zúčastnil sobotní besedy. Úmrtí Václava Havla tedy vnímal on i jeho vrstevníci jinak, přesto je velmi zasáhlo. „Mluvili jsme o tom ve škole, říkali jsme si, co dokázal a ukazovali jsme si jeho literární tvorbu. Mluvili jsme o tom taky mezi spolužáky i tom, jestli to všechno okolo není přehnané. Zdálo se mi, že možná trochu ano,“ řekl Jiří Sokol. Připomněl také jeden silný zážitek. „Při předvánočním zpívání na schodech začal jeden spolužák recitovat báseň o Václavu Havlovi. Všechny to zasáhlo, byl to emotivní, silný okamžik,“ řekl Jiří Sokol. Po smrti Václava Havla také zhlédl film Odcházení. „Od Havla jsem nikdy nic nečetl. Nevím, jestli ten film naší generaci něco řekne, protože člověk musí znát určitý kontext, ve kterém byla hra napsána, a ten neznáme,“ dodal Jiří Sokol. Tvrdí, že si bude pamatovat ty emoce, jak národ odchod bývalého prezidenta prožíval.