Když si vandalové vloni smlsli na pamětní bronzové desce Johanna Wolfganga Goethea, nebylo mu lhostejné, co s památníkem bude dál. Proto se sám chopil pomyslného meče a šel bojovat za jeho obnovu. Přestože tušil, že v cestě mu bude stát zbytečná byrokracie, případný nedostatek financí, nebo peprná diskuse na téma jeho nového umístění. Výsledkem je úspěšná benefice, která je jen začátkem k tomu, aby se podle RADOSLAVA FIKEJZE nezapomínalo na historii a pamětihodnosti města, které tu mají své místo.

Vraťme se do momentu, kdy se pomník stal terčem vandalů. Dobře vám tehdy asi nebylo, že?
Musíme to brát celkově. Začalo to ještě jinde. Dnes vám může na stole přistát jakákoliv žádost o odstranění památky stojící na soukromém pozemku. A nikoho nezajímá, že tam stojí třeba sto padesát let. Jen proto, že si tam chcete postavit obchoďák, zábradlí, nebo odstavnou plochu či parkoviště pro auto. To, že jde to, není prostě dobré. Třeba za minulého režimu se v tomto smyslu vůbec neřešili nějaké majetkové vazby.

Takže jste se s tím pořád nesrovnal?
Hlava mi to nebere. Takhle by přece mohl přijít každý, i kdyby šlo jen o nějaký kříž, nebo třeba socha z padesátých let.

A pokud jde o památník Goetheho?
Nesouhlasil jsem s jeho přesunem, nelíbilo se mi to, ale můj nesouhlas bylo to jediné, co se s tím dalo dělat. Původně jsem ani netušil, že už ho odvezli do depozitu Sportesu. Ještě jsme upozorňovali na to, aby se neodehrála podobná událost. Ptal jsem se, jestli se bude pomník alespoň nějakým způsobem zakrývat, aby kvůli podobným jedincům nebyl tolik na očích. Plachtou se překrýt nedal, protože by kámen jako takový nedýchal a obrůstal by. Řekl jsem tehdy – dobře, fajn. Snad ho alespoň někdo pohlídá. Bronzová deska byla rázem pryč a nikdo nic pro to neudělal, aby se taková krádež nestala a aby se případně památník obnovil.

Takže proto ta vaše aktivita kolem památníku?
Dostali jsme nápad udělat sbírku a pokusit se celou věc realizovat. Kultuře jako takové se věnuji už téměř čtvrtstoletí a snad tomu i nějak rozumím. Takže jsem do toho šel, zkusili jsme to. (Ohlédne se po kasičce s příspěvky) No a výsledek je takový, že kasička je plná.

Kdyby se tehdy bylo možné s majitelem pozemku dohodnout, dnes asi potíže s umístěním památníku neřešíte, že?
Myslím si, že město vyvíjelo snahu o dohodu s majitelem. Zkusili to a nevyšlo to. Ale náklady na transfer vážně nejsou malé, jak by si někdo mohl myslet. Vždyť jen přesun do depozitu stál dvanáct tisíc korun. Sami to neodvezete. Musíte zajistit firmu se speciálním zdvižným zařízením i vůz, který se postará o přepravu.

Památník teď podle nejnovější vize města bude víc na dosah obyvatelům Svitav.
Jedná se o velký projekt celého prostranství, bude to jedna z prvních etap úpravy prostoru kolem Ottendorferova domu. Bude lemovaný zelení a dalšími stromky tak, aby se to schovalo do jednoho místa a odpovídalo parametrům. Jehličnany jako takové do intravilánu města příliš nepatří. Takže se počítá s výsadbou nových stromů, přibudou i nové keře. Na druhou stranu to pořád bude lepší zákoutí než při stávajícím stavu, kdy bylo znečišťované i lidmi. 
Obnovení prostranství bude pokračovat i revitalizací potoka a narovnání toku. Čekali jsme dlouho, než se k tomu Povodí Moravy vyjádří.

Takže je vše na dobré cestě.
Je to i tak, že když se v tom pohybujete, tak nakonec zjistíte, že ve Svitavách není pořádný pozemek, který by patřil městu a nebyly by na něm vybudované inženýrské sítě. Na tom se zkrátka musí ještě dostatečně zapracovat.