VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Cesta kolem světa téměř za dva roky

Svitavy /SERIÁL/ - Bára s Matějem jsou čím dál více zamilovaní do Indie

19.6.2013
SDÍLEJ:

VÝLET. S naším hostitelem Sandeepem (vedle Báry) a kamarádem Ashimem (vedle Matěje).Foto: Matěj Čuhel a Bára Šafránková

V minulém díle jsem se s Bárou a Matějem podívali do Mt. Abu a Udaipuru. Nyní se projdeme po indickém Ahmedabadu.

Tak už máme za sebou více jak tři týdny na cestě a zamilováváme se do Indie zřejmě čím dál víc. V pondělí jsme se přesunuli autobusem do Ahmedabadu. Cesta to byla celkem krutá, už tady začíná být opravdu vedro a to nám bylo řečeno, že je to teprve začátek, takže se asi máme na co těšit. Už abychom byli na Goa a váleli se na pláži, ale to si musíme ještě počkat do pondělí.

Sympaťák

Ahmedabad je hlavní město provincie Gujarat. Tahle oblast není turisty moc navštěvována a slouží spíše jako odpočinková stanice mezi Rajastanem a Mumbai. Nám zde konečně zase vyšel po dlouhé době CouchSurfing a nás hostitel nám slíbil, že nás dokonce vyzvedne a odveze na místo. Jmenoval se Sandeep a už od první chvíle bylo poznat, že je to usměvavý sympaťák a že vše bude v pohodě. Nemýlili jsme se. Ubytovali jsme se v pěkném pokojíčku a rozhodli se, že vyrazíme do města. Sandeep musel ještě pracovat, má svoji firmu, ve které mu pomáhá bratranec a zrovna stěhují kancelář z jeho bytu jinam, takže měl práce až nad hlavu.

Rozhodli jsme se, že najdeme místní turistické centrum a zkusíme si koupit lístek na vlak z Mumbaie na Goa, protože skoro všechny vlaky už byly beznadějně vyprodány a zbývalo jen pár volných míst. Lístek se nám naštěstí koupit podařilo, jinak ale bylo ten den všechno proti nám. Turistické centrum jsme nemohli vůbec najít, bloudili jsme kolem, ale dlouho bez úspěchu. Já jsem k tomu všemu asi něco špatného snědla a začínalo se mi dělat dost blbě. Tak jsme to „odpískali" a vrátili se zpátky do bytu. Já zapadla do postele, že se z toho vyspím a večer jsme se domluvili na večeři s naším hostitelem. Jenže žaludek mě pořád nějak neposlouchal, tak si kluci vyrazili na jídlo sami. Matěj se nepoučil a šli na all-you-can-eat thali. Vrátili se samozřejmě pěkně přecpaní. Po malé lekci indické a české hudby jsme konečně zapluli spát.

V úterý ráno už mi bylo líp, takže jsme si naplánovali návštěvu místního, všemi doporučovaného, Calico Textiles Museum. Bohužel mají omezený počet návštěvníků dvacet pět lidí, jelikož jsme to neměli objednané, měli jsme smůlu. Tak jsme se rikšou vrátili na byt, protože můj žaludek začal opět vzdorovat jídlu.

Lehká nevolnost

Asi kolem jedné hodiny odpoledne už se mi udělalo definitivně dobře, tak jsme konečně mohli opět vyrazit a podívat se na některé krásy města. Rozhodli jsme se podívat na místní pevnost, staré město a mešitu. Pevnost je v opravdu bídném stavu, již skoro celá rozbořená. V roce 2001 tu bylo velké zemětřesení a spousta budov, včetně pevnosti, to odnesla. Ale dá se vyjít až na střechu a podívat se po celém starém městě, což bylo super. Pak už jsme zavítali na návštěvu dvou mešit (já tedy jako žena mohla jen do jedné z nich) a po krátkém odpočinku v parku a zastávce na kávě a mangovém koktejlu jsme se vydali zpět na byt. Večer jsme konečně vyrazili na večeři už v plném počtu a přidal se k nám i kamarád Sandeepa Ashim. Ten je tedy opravdu velký šoumen. Kluci nás zasvětili do tajů jihoindické kuchyně a opravdu jsme si moc pochutnali.

Ve středu byl státní svátek, tak nám oba slíbili, že nás vezmou na některá vzdálenější místa. Sandeep vzal auto, takže jsme si pěkně cestovali klimatizovaným, ekologickým plynovým autíčkem. Navštívili jsme Sarkhej roza, což je obrovský komplex, ve kterém jsou králův a královnin palác a velká mešita. Mezi nimi je jezero, které je ale plné pouze v době monzunů, takže my místo vody viděli jenom vyschlou půdu, na které hrála děcka kriket.

Poté jsme vyzvedli Ashima, který si chtěl ráno pospat a jeli jsme do Sabarmati Ashram. To je bývalá základna Mahatmy Gandhi. Bydlel zde se svou ženou a stoupenci své komunity a zde začal jeho slavný dlouhý mírový pochod. Je tu krásné muzeum se spoustou fotek, i když některé byly stejně jako v muzeu v Delhi. Je zde také vystaven jeho dopis adresovaný Hitlerovi z roku 1940, ve kterém ho prosí, aby šel stejnou cestou protestu jako on, tedy nenásilnou. Je to hodně zvláštní čtení, že kterého jde tak trochu mráz po zádech. Celkové je tento Gandhiho Ashram opravdu klidně místo.

Sluneční chrám

Další a poslední zastávkou byl Sluneční chrám, který byl skoro hodinu a půl jízdy autem od Ahmedabadu. Je to vytesaný komplex, skládající se z dvou malých chrámů, vodní nádrže a krásného parku kolem. Sluneční se mu říká proto, že každý rok 22. června prochází sluneční paprsky skrz chrám a dopadají na jakýsi vytesány oltář, postavený na druhé straně vodní nádrže. Opravdu nádhera. Až tedy na spoustu netopýrů v jednom z chrámu. Jelikož je to úplně mimo město, asi nejsou moc zvyklí na turisty, takže jsme opět absolvovali několik koleček focení s místními. Podívali jsme se na západ Slunce nad chrámem a kolem šesté vyrazili zpět.

Sbalili jsme si věci a vyrazili na jakousi party ke kamarádům Ashima. Bylo to celkem fajn, jen se sedělo, pilo, jedlo a kecalo. Ohromný úspěch slavila samozřejmě slivovice, kterou jsme donesli na ochutnání, a vypila se celá placatka. Kolem jedné jsme se odebrali zpět domů. Prospali jsme se asi jen tři hodiny, protože v 5.30 hodin nám odjížděl vlak do Mumbaie.

Text a foto:

MATĚJ ČUHEL,

BÁRA ŠAFRÁNKOVÁ

Autor: Redakce

19.6.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Vysněné dětské postele

Ilustrační foto

Vykrádali stejnou chatu. Z lupu se radovali krátce

Inkasované branky? Dobré na Silvestra

Svitavy /OHLASY/ – Spokojenost? Po druhém kole byla ta výsledková ve Svitavách a částečně i v Moravské Třebové, tyto celky vydolovaly ze svých vystoupení body.

Zlodějka využila otevřených dveří, vloupala se k seniorce

Pardubice - Okradení staré ženy zabránil příchod ošetřovatelky a příjezd policistů.

Nemocnice snižují počet lůžek

Svitavsko, Orlickoústecko – Interní oddělení Svitavské a Orlickoústecké nemocnice, které spadají pod Nemocnici Pardubického kraje, se potýkají s problémy. Podle informovaného zdroje, jehož totožnost redakce zná, muselo interní oddělení ve Svitavách z důvodu nedostatku zdravotnického personálu omezit počet lůžek. Podobně je na tom také interní oddělení Orlickoústecké nemocnice, kde aktuálně zůstalo pouze 30 lůžek.

Hrát doma? Bylo to spíše za trest, body se často stěhovaly

Svitavy /III. TŘÍDA/ – O výhodě domácího prostředí se ve druhém podzimním dějství nejnižší okresní fotbalové soutěže nedalo hovořit. Bylo to spíše prokletí, jediný ze šestice týmů dokázal před očima vlastních příznivců zvítězit.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení