Stokrát opakovaná lež se prý stává pravdou

Tak od extremistického cirkusu máme zase na rok pokoj. Svitavami se zase prošly víceméně samoúčelné pochody, které měly dva společné jmenovatele. Rasovou vraždu Oty Absolona a naprostý nezájem místních obyvatel. Zatímco proti rasovému násilí protestovali mladí komunisté spolu s Romy, kterým přijely posily až ze Slovenska, za svobodu pro odsouzeného vraha Pechance pro změnu protestovali povětšinou příznivci neonacismu. Je sice krásné od jedněch protestujících slyšet, že fašismus není názor, ale zločin, jenže to by tu větu nesměl do vzduchu vypouštět příznivec stejně ilegálního komunismu. Na druhé straně je smutné poslouchat projevy o naprosto nevinném, několikrát trestaném neonacistovi Pechancovi, který sedí – dovolte mi citovat: „V podstatě jen za nějakou blbost“ – tou blbostí je zřejmě míněna vražda. Neonacisté opět předvedli jen klasické papouškování prázdných frází o útlaku jakéhosi systému, politické manipulaci a o tom, že nejsme právní stát. „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou!“ Vykřikovali při projevech na náměstí. Ve spojení s jejich sloganem „Pechanec není vrah!“, který pochodující opakovali až do ochraptění také nejméně stokrát, nelze být na pochybách, že alespoň tento slogan platí doslovně. Úplně zvráceně pak zněla přirovnání k zatýkání a věznění „disidentů“ – rozuměj aktivních neonacistů – k likvidačním praktikám, které k dokonalosti přivedlo právě jimi oblíbené fašistické Německo. A pak se v tom člověče vyznej, co vlastně chtějí ti lidé, kteří jsou tak odvážní, že svůj názor dávají najevo pouze ukryti za šálou, čepicí, kapucí, slunečními brýlemi a schovaní za transparentem. Prý nacionalisté...