Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno S (pokračování)

Smitková Tereza

Tenisová naděje, narozená 10. října 1994 v Hradci Králové – jejím, otcem je bývalý hokejista Pavel Smitka. Začínala pod trenérským vedením Vladimíra Volejníka, dnes je členkou TK Agrofert Prostějov. Ve své profesionální kariéře na sebe upozornila finálovou účastí na okruhu ITF v polské Ilawě  v srpnu roku 2011. O rok později už na tomto okruhu vyhrála čtyři turnaje: ve Stuttgartu, Bathu a Hvaru (v Leimenu se probojovala do finále), v roce 2014 v Karshi. Na svém kontě má premiérový triumf na  okruhu WTA – 9. listopadu 2014 v Limoges porazila ve finále Mladenovičovou 7:6, 7:5.

Do širšího povědomí se dostala při loňském ročníku grandslamového turnaje ve Wimbledonu, kde vyhrála všechna tři kola kvalifikace. V hlavní soutěži, kde hrálo 128 nejlepších hráček světa,  se dostala mezi šestnáct nejlepších! Porazila světovou jedničku ve čtyřhře Su-Wei Hsieh z Tchajwanu 6:3, 6:3, pak Američanku Vandeweghovou 6:3, 7:6 a po velké bitvě i Srbku Jovanovskou 4:6, 7:6, 10:8. V boji o postup do čtvrtfinále už nestačila na Lucii Šafářovou.

V únoru letošního roku ji nehrající kapitán Petr Pála nominoval do fedcupové reprezentace a ona svoji premiéru zvládla skvěle – v I. kole prestižní týmové soutěže žen se zasloužila o naše vítězství nad Kanadou 4:0 a postup do semifinále proti Francii jednoznačnou výhrou nad Dabrowskou 6:1, 6:2.

V žebříčku WTA ji  na začátku března patřilo 58. místo.

Smolík Jan

Cyklistická kariéra rodáka z Lipníka nad Bečvou (24. 12. 1942) je spjatá s Hradcem Králové, kde začínal v klubu Lovana, později přešel do Dukly Brno. V jedenadvaceti letech se v roce 1964 stal nejmladším vítězem Závodu míru. O tři roky později byl na ZM čtvrtý, přičemž vyhrál šest etap, dvacet etap jel ve žlutém tričku nejlepšího jezdce, osm ve fialovém (aktivita), čtyři v modrém (družstva). Na mistrovství republiky v letech 1961–1972 získal čtyři zlaté a tři bronzové medaile. Dvakrát se zúčastnil olympijských her (1964 a 1968) a třikrát mistrovství světa (1967, 1969, 1971). Na zahraničních závodech dosáhl 14 prvenství, vyhrál mj. i prestižní Velkou cenu lˇ Humanite (1965).

Po skončení aktivní kariéry trénoval v Dukle Brno, po odchodu do důchodu působí  ve funkci traťového komisaře při motocyklových a automobilových soutěžích na brněnském Masarykově okruhu.  Je držitelem Ceny fair play, kterou mu v roce 2014 udělil Český olympijský výbor.

Sněženky a machři

Studenti druhého ročníku pražského gymnázia odjíždějí na povinný lyžařský výcvik. Horský učitelský sbor je složen ze zkušené profesorky Boženky, iluzemi naplněné čerstvé absolventky pedagogické fakulty Hanky a přísného profesora Kardy, který s sebou vzal také svou dceru Mariku. V humorném tónu je líčen příjezd a zabydlení studentů na horské chatě, nové a nečekané vztahy mezi studenty a jejich pedagogy. Sněženky – slečny se chtějí líbit a Machři – kluci se předhánějí ve vtipnostech i v ukázkách více či méně brilantního lyžování za účelem oslnění Sněženek. Cítí se náramně dospělí a přísný denní režim jim připadá nedůstojný. Proto připravují drobné vzpoury.

Film scenáristů Radka Johna a Ivo Pelanta natáčel režisér Karel Smyczek (kamera Richard Valenta, hudba Zdeněk John) na Chatě Smetánka v Peci pod Sněžkou, Moravské a Martinově boudě ve Špindlerově Mlýně, lanovce na Hnědý vrch, silnici Vrchlabí – Šp.  Mlýn, Malé Úpě a v Peci pod Sněžkou. Nezapomenutelné role v něm ztvárnili Jan Antonín Duchoslav, Václav Kopta, Michal Suchánek, Eva Jeníčková, Radoslav Brzobohatý, Veronika Freimanová a další. Dvaaosmdesátiminutový film měl premiéru v roce 1982.

Stejní scenáristé se postarali o pokračování – v prosinci roku 2008 měla premiéru hořká komedie Sněženky a machři po 25 letech. Děj se opět odehrává na horské chatě, kam své spolužáky svolá Jan Antonín Duchoslav alias Viki Cabadaj. Stominutový film tentokrát režíroval Viktor Tauš, za kamerou byl Milan Chadima a hudbu  složil Walter Kraft.

Smrt talentovaného ševce

Detektivní film režiséra Jana Schmidta podle knihy Václava Erbena měl premiéru v roce 1982. Kameramanem byl Jiří Macák, hudbu složil Ota Petřina. Populární kapitán Michal Exner řeší při své dovolené v poklidném městečku vraždu místního obuvníka Rambouska, proslaveného (a také majetného) naivního malíře. Film se točil v Opočně – v zámku a zámeckých zahradách, v prodejně lahůdek na náměstí, v nemocnici, v Dobrušské ulici a Podkostelí. Některé scény vznikaly v novoměstské restauraci Peklo. Ve filmu, který trvá 81 minut, si zahráli Jiří Kodet, Jana Boušková, Miroslav Zounar, Karel Augusta, Bohuslav Čáp, Milena Steinmasslová a celá řada dalších.

Smrt v sedle

Kriminální film natáčel v hřebčíně ve Slatiňanech a v Chrudimi režisér Jindřich Polák.  Z iluzí kovboje chtějí Tomáše Boučka vyléčit jeho kamarádi, a tak na něj políčí scénu jako vystřiženou z westernů. Jejich hry však využijí skuteční lupiči a přepadnou účetního Šulce, který vezl do hřebčína peníze na výplaty. Film (84 minut), který točil kameraman Rudolf Milič a hudbu k němu složil Evžen Illín, měl premiéru v roce 1958.

Sněžka

Nejvyšší hora České republiky ve východní části Krkonoš má podle nových měření výšku 1603 m n. m. Přes vrchol prochází česko-polská hranice. Její název pochází z 19. století a je odvozen od tvaru Sněžná, tedy sněhem pokrytá. Pak byly používány tvary Pahrbek Sněžný, Sněžovka, Sněhovka, Sněhkopa. Od roku 1823 se už používá jediný – Sněžka.

Na poměrně rozlehlém vrcholu (120 000 metrů čtverečních) se vyskytovala řada staveb. Tou nejstarší je kaple sv. Vavřince z let 1665 – 1681 na polské straně. V roce 1850 vznikla Polská bouda, která po vyhoření sloužila až do roku 1976, kdy byl dán do užívání současný horský hotel. V roce 1900 byla postavena dřevěná budova meteorologické stanice, ale ta byla v osmdesátých letech minulého století stržena. Na české straně Sněžky nahradila původní Českou boudu nová Česká poštovna, která se stavěla v letech 2005-2006.

Na vrchol vede kabinková lanovka, která v roce 2013 nahradila původní sedačkovou a z Pece pod Sněžkou vyvezou čtyřmístné kabinky až 250 lidí za hodinu.

K nejvyššímu vrcholu naší republiky se váže celá řada zajímavostí. V letech 1563-1566 změřil její nadmořskou výšku Kryštof Schilling – bylo to 5880 metrů, tedy o tisíc metrů víc než má nejvyšší evropský vrchol Mont Blanc. V roce 1569 Jiřík z Řásně tuto hodnotu  „srazil" o více než polovinu – na 2035 m n. m. V letech 1932 a 1935 se na Sněžce objevily automobily – nejdříve konstruktér Blažek a pak ve Škodě Popular Břetislav Jan Procházka a Mojmír Urbánek.  Na Sněžce roste endemit pampelišky krkonošské. Vrchol a okraje skalnatých srázů jsou jedinou českou lokalitou kriticky ohroženého rozrazilu chudobkovitého, roste zde unikátní bika klasnatá a hnízdí vzácná pěvuška podhorní. V únoru 1945 do nejvyššího českého vrcholu narazil německý vojenský letoun, který se zřejmě z Polska vracel do Drážďan. Při neštěstí zahynulo 23 německých vojáků. Zbytky letadla jsou k vidění v informačním centru v Malé Úpě.

Snítil Václav

Český houslista a hudební pedagog se narodil 1. března 1928 v Hradci Králové. Na housle hrál od svých osmi let a už o dva roky později se stal členem Sokolské filharmonie Hradec Králové, mezi jejíž zakladatele patřil jeho otec. Studoval housle u profesora Jaroslava Kociana a skladbu u Vítězslava Nováka. Vysokoškolská studia zahájil v roce 1947 na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy  v Praze (obor hudební výchova – český jazyk), po čtyřech semestrech přestoupil na Akademii múzických umění (AMU), kde se u prof. J. Pekelského věnoval hře na housle (1949–1953). Stal se na krátkou dobu koncertním mistrem v Armádní opeře, poté v činoherním orchestru Národního divadla v Praze.

Pravidelně vystupoval na Pražském jaru, věnoval se komorní hře a českou soudobou hudbu propagoval na svých turné v zahraničí, například v Japonsku.  Byl členem Vlachova kvarteta, působil ve Smetanově triu a byl uměleckým vedoucím a primáriem Českého noneta. Od konce padesátých let do roku 1969 byl houslistou souboru Ars rediviva, od roku 1964 je profesorem pražské AMU. K jeho nejvýznamnějším žákům patří např. Václav Hudeček, Jaroslav Svěcený a Pavel Šporcl. Byl porotcem mezinárodních interpretačních soutěží a docentem mistrovských kurzů. Přes třicet let předsedal porotě Kocianovy houslové soutěže v Ústí nad Orlicí.

Za vynikající výkony v oboru interpretace mu byl udělen titul zasloužilý umělec (1978)  a státní vyznamenání Za zásluhy o stát v oblasti umění (2003). V roce 1998 se stal čestným občanem města Hradec Králové.

Snowboarďáci

Dnes už kultovní filmová komedie o dvou teenagerech na horách. Rendymu  a Jáchymovi je konečně šestnáct a můžou vyrazit na svou první skutečnou pánskou jízdu. Čeká je týden na horách, kde si budou užívat, jak se dá. Naučí se jezdit na snowboardu, pořádně pařit a samozřejmě balit ženský. Zažijí prostě týden,  na který se do smrti nezapomíná. No – to asi skutečně zažijí, ale ne zrovna tak, jak si představovali.

Režisér Karel Janák točil svůj vlastní scénář ve Špindlerově Mlýně – ve skiareálu Sv. Petr, na Pláni, u Dolského potoka či u ústředí Horské služby. Před kamerou Martina Šáchy byli Vojtěch Kotek, Jiří Mádl, Ester Geislerová, Barbora Seidlová, Lucie Vondráčková a celá řada dalších herců. Devětadevadesátiminutový film měl premiéru v roce 2004.

Sodomka Josef

Zakladatel později proslavené vysokomýtské firmy se narodil 2. listopadu 1865 v Krouně na Chrudimsku a vyučil se kolářem. Po přestěhování do Vysokého Mýta začal provozovat kolářskou živnost a později, díky jmění své manželky Kateřiny, vznikla  firma První východočeská výroba kočárů Josefa Sodomky. Se začátkem I. světové války došlo k útlumu výroby, v roce 1916 dokonce Sodomka (foto: www.muzeum-myto.cz) odešel pracovat jako dělník do mladoboleslavské firmy Laurin and Klement. Po vzniku Československé republiky se vrátil k výrobě kočárů ve Vysokém Mýtě, ale o jeho výrobky už nebyl takový zájem. Firemní žezlo převzal jeho syn Josef (nar. 7. června 1904 ve Vysokém Mýtě), který se po návratu ze studií a ze zkušené v mladoboleslavské automobilce rozhodl vyrábět automobilové karosérie.

V roce 1930 mu otec prodal polovinu podniku a odešel do ústraní (zemřel 8. června 1939). Z firmy se stala karosárna evropského významu, která udělala karosérie např. pro Tatru 52 Jana Wericha či Aero 50 pro manželku prezidenta Beneše Hanu. Sodomkovy karosérie měly jak české vozy (Aero, Laurin and Klement, Praga, Škoda, Tatra),  tak i zahraniční (Bugatti, Ford, Lancia, Rolls-Royce), umu vysokomýtských karosářů využívala i britská královská rodina pro vozy La Salle.

Po 2. světové válce se snažil Sodomka, kterého proslavily zejména „kapkovité" karosérie, navázat na předchozí úspěchy. V roce 1948 však byla jeho továrna znárodněna a on se stal ředitelem národního podniku Karosa. V roce 1950 byl zatčen a uvězněn pro „pletichy proti znárodnění, daňové machinace a podezření z vyzvědačství". I ve vězení kreslil návrhy nových typů karoserií, ale ty mu byly zabaveny a on byl obviněn z úmyslu propašovat je z věznice. Odseděl si dva roky a pět měsíců a po propuštění nastoupil jako konstruktér a zkušební technik  v Liazu Mnichovo Hradiště. Do práce dojížděl plátěným velorexem. V šedesáti letech odešel do invalidního důchodu. Zemřel 9. února 1965 a je pochován na vysokomýtském hřbitově.

Se životem Josefa Sodomky se můžete seznámit v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě. To ve spolupráci se Společností přátel Carrosserie Sodomka navíc založilo v roce 2007 tradici festivalu Sodomkovo Vysoké Mýto.

Sodomka Petr

Český reprezentant – kanoista na divoké vodě, se narodil 19. května 1947 v Pardubicích, závodil za Duklu Brandýs nad Labem. V Hradci Králové bydlí a podniká v oblasti syntetických pryskyřic, sklotextilu a výrobě lodí. Petr Sodomka je mistrem světa ve slalomu na kanoi jednotlivců v letech 1975, 1977, člen vítězné hlídky 3xC1 na MS 1967, 1973 a 1975. Mistr světa ve sjezdu v kategorii C 1 v letech 1967, 1971 a v hlídkách 3xC1 na MS 1967. Na mistrovství světa získal další čtyři stříbrné a jednu bronzovou medaili.

Je mnohonásobným mistrem republiky a účastníkem letních olympijských her 1972 v Mnichově.