VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Dáma s duší rockerky

Sopranistka Eva Urbanová oslaví v Litomyšli dvacet let na operní scéně

18.6.2007
SDÍLEJ:

Eva UrbanováFoto: DENÍK/Marek Pátek

Rok 2007 má pro Evu Urbanovou tak trochu magický nádech: právě před dvaceti lety vstoupila jako sólistka na českou operní scénu. Profesionální kulatiny slaví už několik měsíců - na svůj úspěch je patřičně pyšná. Její pouť mezi české, evropské a posléze také světové špičky operního umění připomíná filmový scénář – hlavní hrdinka jde totiž za svým snem od dětství, cestou, na níž nechybí chvíle nepochopení a křivdy, ale ani šťastná setkání, ohromná vůle, slepé uličky a ve finále obrovský úspěch, přesahující hranice Evropy.

Snad nejpodrobnější životopis Evy Urbanové v téměř literární formě lze najít na internetových stránkách západočeského městečka Vrčeň. S pýchou tady mluví o nejslavnější „vrčeňské občance“.

„Narodila se ve Slaném, rodiče pracovali na dráze a bydleli ve vesnici Zvoloněves. Už od dětství milovala zpěv, na škole se účastnila pěveckých soutěží. V jedné z nich, kde zpívala Čajkovského romance, se dostala až do celostátního kola. Po skončení školy toužila po studiu na konzervatoři, ale rodiče chtěli, aby měla praktické povolání, a tak nastoupila do učňovského učiliště. V 16 letech se s rodiči přestěhovala do Vrčeně, našla si práci ve výpočetním středisku ČSD v Plzni. Zde zpívala o svačinách aspoň svým spoluzaměstnancům. I tady v Plzni měla úspěch v pěvecké soutěži. S otcem pak smlouvala, že by chtěla zpívat ve vrčeňském kostele. Zdejší pan děkan Josef Novák byl znamenitý zpěvák, Eva s ním zpívala v chrámových sborech v Nepomuku a Rožmitále. A zásluhou pana děkana nastal šťastný obrat v životě děvčete. Když pan děkan slyšel Evu zpívat v kostele, dovedl ocenit její umění. Říkal prý: „Děvče zlatý, co ty tu děláš, ty musíš přece do školy.“ To také řekl rodičům a rodiče, když to řekl pan farář, souhlasili. S pomocí pana děkana pak Eva předzpívala na pražské konzervatoři. Profesor jí tehdy řekl, že už je (17-letá) stará na učení zpěvu, že má silný hlas, ať si zpívá doma. Zklamaná neúspěchem a nepochopením našla Eva podporu u otce. Ten dojel do Starého Plzence za ředitelkou Lidové školy umění Jindrou Hrnečkovou, která je výbornou klavíristkou. Poslala Evu za svou kamarádkou Ludmilou Kotnauerovou, profesorkou zpěvu na LŠU v Plzni. Ta se dívky ujala a po půl roce už Eva zvítězila v náročné pěvecké soutěži.

Tehdy osmnáctiletou Evu Urbanovou dělilo ještě šest let od okamžiku, kdy se na scéně plzeňské opery proměnila v Cizí kněžnu v českém rodinném stříbře – Dvořákově Rusalce. Osud nechtěl ale nic uspěchat. Slečnu se silným hlasem nasměroval k rockové kapele RH+. Na svoje divoké roky v černé kůži Eva Urbanová vzpomíná často, ráda a s vděčností: „Mívala jsem hroznou trému. Zpívání s kapelou mi pomohlo držet ji pod kontrolou a nakonec se jí – tváří v tvář publiku – úplně zbavit,“ řekla před časem v jednom rozhovoru. „Rocková muzika mi velice pomohla i v průpravě pro operu - obohatila můj hlasový rejstřík o hlubší polohy, které teď trochu postrádám. A do třetice - rockový trénink mě také naučil zazpívat neuvěřitelně těžké věci třeba ve čtyři hodiny v noci. Přitom technicky jde o stejný způsob zpěvu, jen materiál a výsledný efekt je samozřejmě jiný.“

Po několika rockových letech osud ocenil, že Eva Urbanová nezapomněla na svoje operní sny, a napsal jí do diáře s letopočtem 1987 konkurs do Národního divadla. Byl úspěšný, ale akceptovala radu zkušených a vrátila se zpět do Plzně „ošlapat si“ jeviště. Právě plzeňská opera jí nabídla první operní roli v životě - postavu Cizí kněžny v Dvořákově Rusalce. Sehrála ji 18. dubna 1987. V témže roce se stala sólistkou plzeňské opery na celý úvazek. A následovaly další role- Milada ve Smetanově Daliborovi je dodnes její srdeční záležitostí.


Jméno Evy Urbanové začínalo mít svůj nezaměnitelný obsah. Cesta nahoru byla otevřená.Eva Urbanová odjela s operou Národního divadla na umělecký zájezd do Itálie a o její zralosti a umění už nebylo nejmenších pochyb. Na jeviště Zlaté kapličky vstoupila jako novopečená sólistka opery Národního divadla 16. března 1990 se svojí milovanou Miladou z Dalibora. Od tohoto okamžiku začíná být výčet jejích rolí a úspěchů téměř nepostižitelný.

Opera Národního divadla je pro Evu Urbanovou dodnes domovskou scénou. Ozdobila ji mnoha nezapomenutelnými výkony. Její malebný, barevný a vznešený hlas dal novou podobu postavám Smetanových, Dvořákových a Janáčkových oper. Kromě českých hudebních pokladů Eva Urbanová nastudovala také řadu rolí z italské operní tvorby. Obrovské úspěchy na předních světových operních scénách sklidila s rolemi Leonory z Verdiho Trubadúra, Alžběty z Dona Carlose, s Angelikou z Pucciniho Sestry Angelisy, s Toscou ze stejnojmenné opery Pucciniho, se Santuzzou z Mascagniho Sedláka kavalíra, s Giocondou Ponchielliho. Vytvořila však i postavy od neitalských autorů - Donu Annu z Mozartova Dona Giovanniho, Ortrudu z Wagnerova Lohengrina.

Uměleckými kvalitami a nevšední osobností okouzlila náročné publikum v Japonsku, Spojených státech, v Evropě i v Jižní Americe. Svoje pevné místo mezi světovou elitou pak potvrdila velkolepými úspěchy v milánské La Scale a newyorské Metropolitní opeře.

„Chybí mi vnitřní klid a soukromí,“ řeklapřed několika dny v rozhovoru pro jedno soukromé rádio. Noblesní dáma a excelentní umělkyně s energií rockerky nechává do své duše nahlédnout jen výjimečně.

18.6.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Bydlení podle znamení zvěrokruhu: Jak si žijí vodní a vzdušná znamení

Z utkání Svitavy B vs. Luže (3:2)

Fotbalové výsledky z regionu

OBRAZEM: Právě jsme se narodili

Svitavy - Díky vstřícnosti svitavské porodnice vám na našich stránkách pravidelně přinášíme fotografie nově narozených miminek.

Hokejové testy: Protivník z Náchoda je pořádně prověřil

Svitavsko – Tři duely v průběhu pěti dnů odehráli litomyšlští hokejisté v přípravě na blížící se začátek krajské ligy. Ta startuje v neděli 1. října, období zkoušek a hledání ideálních sestav finišuje.

Silničáři turistům ničí cykloznačení

Svitavsko – Pětačtyřicet cyklotras, tři sta padesát kilometrů, tisíc značek. Přibližně takový je na Svitavsku rozsah cykloturistického značení, o které se zadarmo a dobrovolně ve svém volném čase starají členové Klubu českých turistů.

Bez řidičáku sedl dvakrát do auta

Polička – Strážníky při včerejší pochůzce zaujalo vozidlo bez registrační značky stojící v zákazu. Díky kamerám zajistili o chvíli později posádku vozidla.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení