Bitva o Prodanou nevěstu

"Odborná" kritika však inscenaci v tisku doslova ztrhala! Věra Drápelová v MF Dnes pod titulkem "Vašek sebou mlátí jako ve frašce" píše, že většina pěveckých výkonů trpěla špatnou intonací a vyšeptalostí. Herecky prý bylo všechnoprázdné, strnulé, vnějškové. Helena Havlíková v Lidových novinách recenci obdařila titulkem "Smutná nevěsta v Národním divadle" a nenašla na provedení absolutně nic pozitivního. Když na to v internetové diskusi reagoval dramaturg opery ND Ondřej Hučín, odsoudila ho vedoucí kulturní rubriky LN Jana Machalická slovy, že na svém místě nemá co dělat. Chová se prý jako hysterická bába z pavlače, kterou přeběhli ve frontě na mrkev. To je ale úroveň, že... Nejmilosrdnější byla Radmila Hrdinová v Právu, ale i ta se například navezla do mladého basisty slovy, že "humpolácké halekání Zdeňka Plecha v roli Kecala provedení rovněž poškodilo".

Tyto kritiky však nezůstaly bez povšimnutí. Na internetu se ozval například skladatel, dirigent a hudební režisér Jaroslav Krček. Žlučovité výlevy kritiček odsoudil, neboť v divadle viděl nadšenou odezvu publika, zejména při komediantské scéně provedené souborem Continuo, která vzbudila nadšený aplaus a výkřiky nadšení. Místopředseda pražské Společnosti Bedřicha Smetany Václav Němec viděl jedno představení v Litomyšli a premiéru v Praze. Ohlas pražského publika byl dle něho podobný jako v Litomyšli a ocenil i to, že milá a inscenace je velmi vhodná také pro rodiny s dětmi, stejně jako před rokem Hubička se skládačkou puzzle v dekoraci. Své si dovolil napsat i otec mladé režisérky Magdaleny Švecové, kterou Havlíková zkritizovala nejvíc.

Lze jen dodat, že nás, tedy těch tři a půl tisíce diváků v Litomyšli, kteří při děkovačce po tři večery dlouho aplaudovali ve stoje, také rádoby renomované pražské kritičky pořádně shodily. Odsoudily nás do role venkovských balíků, kteří plácají všemu. Ale to se pletou. Mnozí z nás viděli v historii Smetanovy Litomyšle většinu ze třiceti představení tohoto národního skvostu u nás a tato inscenace patřila k nejlepším za padesát ročníků festivalu. Já jsem měl tu čest vidět všechny a do Festivalového deníku jsem napsal, že toto provedení bylo nejlepším vůbec. Za tím si stojím a zapšklé výlevy hudebních kritiček v celostátním tisku na tom nic nezmění.

Zdeněk Vandas