Protože mezi šestým Ústím nad Labem a jedenáctým USK Praha je rozdíl čtyř vítězství, bude závěr sezony pořádně napínavý. Tuři, kteří ze svých posledních čtrnácti utkání deset prohráli, však v současné době nevytahují zrovna silné karty. Není to zkrátka ono a zkusme se podívat, v čem tkví příčiny.

FORMA

I zatím poslední utkání proti Jindřichovu Hradci ukázalo, že větší počet svitavských basketbalistů, než by bylo zdrávo, se potýká s výpadkem sportovní formy. To se v dlouhé sezoně samozřejmě může stát každému, bohužel to však na některé Tury přišlo právě v klíčové fázi soutěže, kdy to je dvojnásob znát. Vždyť i v tak špatně rozehraném duelu, jako byl ten proti Lions, nebyl obrat zase tak daleko. Ovšem v kritických chvílích všechno stálo a padalo na výborné dvojici Abercrombie – Šotnar, zatímco jejich spoluhráči sice měli občasné záblesky, ale celkově se nedokázali o potřebnou podporu obou opor postarat. Důkaz? Když má čtveřice Špaček, Macela, Vaňák, Votroubek, tedy všichni velice výkonní ostrostřelci, bilanci trojek 15/0 (!!), je jasné, že se nenacházejí v pohodě. Jakoby měli někteří svitavští borci svázané ruce a v okamžiku, kdy jim do koše nespadnou první dvě střely, tak znejistí, začnou nad svojí hrou až příliš přemýšlet, přecházejí pozice, ze kterých by jindy suverénně zavěsili, a propadnou nervozitě. Manévrovací prostor pro trenéra, aby mohl zareagovat na vývoj utkání, rotovat sestavou a oživit projev svého mužstva, je také z tohoto důvodu dost značně omezen. Ostatně Jindřichův Hradec měl ve středu devět střelců, Tuři jen šest, což vypovídá o mnohém.

VÝVOJ UTKÁNÍ

Krása basketbalu spočívá mimo jiné v tom, že prakticky žádný bodový rozestup mezi soupeři nelze brát jako definitivně rozhodující. Historie pamatuje řadu příkladů, kdy se tým dokázal ještě vyhrabat ze zdánlivě beznadějné situace, nicméně v tomto ohledu je nutno konstatovat, že to Tuři s „dáváním náskoku" soupeři poněkud přehánějí. Nebyl to nyní zdaleka první případ, kdy vinou pokažené pasáže hry museli složitě likvidovat výrazné manko v zápase, který by jinak byl jednoznačně „hratelný". Svitavští sice návraty do utkání umí velice dobře, jenže vyhrát duel, ve které se v první i ve třetí čtvrtině dostanou do stavu „mínus dvacet", to se rovná malému zázraku, který se povede skutečně zřídka. Jednak soupeř málokdy tak zkolabuje, jednak každá stíhající jízda stojí moře sil a ty v koncovce schází. Tím spíše, jestliže nesou na svých bedrech tíhu hry dva tři hráči, jako to teď bylo v případě Svitav.

LOS

Okolnost, která může hrát zásadní úlohu, Turům nepřeje. Z následujících pěti utkání hrají čtyři venku a to je při jejich výkonech na cizích hřištích v poslední době nepříliš radostný výhled. V pondělí je čeká televizní derby v Pardubicích, dva dny nato hrají sice doma, ale s velmi silným Děčínem, a poté zajíždějí v rychlém sledu do Ostravy, Prostějova a Opavy. Pokud si mají do samotného závěru ligy udržet reálnou naději na play off, tak by potřebovali z uvedených pěti soubojů alespoň dvakrát vyhrát, což se jeví v tuto chvíli spíše jako nereálný sen než možnost, o které se dá vážně uvažovat. Ale na druhou stranu, Tuři už nachystali v této sezoně řadu překvapení, když se to od nich zrovna nečekalo. Nezbývá tak než doufat, že mají připravena další. Není totiž pochybností o tom, že mají kvalitu na to, aby proklouzli do čtvrtfinále. K tomu si ovšem musí rychle vzpomenout na svoje úspěšnější časy.