Zatímco loni byl závod zalitý sluncem a nádherným letním počasím, letos byla v dějišti závodu zima mezi šesti a osmi stupni, silně pršelo, pofukoval vítr, místy byla mlha, že bylo vidět jen na pár metrů a na běžecké trati, která vedla po sjezdovce, bylo všude bláto. V ostatních částech Česka si bylo možné užít sluníčka, ale v Krušnohoří rozhodně ne. Jak sám organizátor glosoval v pozvánce, rovinu tady nehledejte, není, neexistuje. Lze to jen potvrdit.

Legendární a oblíbený podnik pořádaný domácím klubem Krušnoman Triatlon Team Litvínov v dlouhé verzi Long nejlépe svědčil zkušenému Lukáši Kočařovi, který ovládl absolutní pořadí a po pět kilometrech běhu, dvaaosmdesáti kilometrech na kole a dalších patnácti kilometrech běhu prolétl cílem v čase 3:47:58,6. Druhý Petr Cmunt na něj ztratil necelých osm minut. Bronzový potom doběhl Švýcar Andreas Kälin.

O JEDENÁCT MINUT LÉPE

S očekáváním, co tento závod přinese, se těsně před polednem společně s dalšími borci přesunuli dolů po sjezdovce na start také dva reprezentanti SBR TRI Teamu Litomyšl Pavel Pešek a Roman Pittner. Na chvíli utichlý déšť znovu nabírá na intenzitě a účastníci čekají na startovní pokyn, aby se zahřáli. Ze startovní brány na ně stéká ledový déšť. Start, vyrážíme…

Zde jsou dojmy obou závodníků.

PAVEL PEŠEK

„Vybaven zkušenostmi z loňského ročníku se snažím nepřehnat první běžecký úsek, kde se cítím běžecky komfortně a neřeším aktuální pozici. V depu nasazuji bundu, čehož v dalším průběhu závodu rozhodně nelituji, a vyjíždím na kolo připraven podat kvalitní výkon. To se mi vede a pohybuji se kolem dvacátého místa v závodu. Bohužel chybou pořadatelů prvních asi třicet závodníků špatně odbočuje, předčasně vjíždíme do druhého okruhu a tím míjíme i jedinou občerstvovací stanici na trase. Zkrácení trasy si naštěstí můžeme dojet na konci cyklistiky a nejsme diskvalifikováni, ale zmatky po odbočení mě stojí několik míst v závodu. Závěrečný běh je spíše o tom se neuhnat v kopcích a neztratit pozici. To se mi vede a dobíhám na celkovém 23. místě a šestý ve své věkové kategorii. Oproti loňsku zapisuji o jedenáct minut lepší čas 4:24:10. To je s ohledem na dané podmínky více než dobré.“

ROMAN PITTNER

„Jsem poprvé na Krušnomanovi, nevím, co mě čeká, mám obrovský respekt. První pětikilometrový běh volím volnější tempo a zjišťuji, kudy že to poběžíme, v depu oblékám větrovku a vyrážím. Přes zamlžené brýle nic nevidím, zkouším to bez brýlí, to je ještě horší, za pár minut si však zvykám. V botách mám za chvíli mokro, taky si zvykám, ale kopečky zahřívají a tak mám nohy celkem v teple. V tomhle počasí jsem hodně opatrný na sjezdech, neznám trať a předloni mě takový pád vyřadil na zbytek sezony, tak dostávám při sjezdech lekce od ostatních závodníků, kterým se to snažím vracet na rovinách a v kopcích, což se mi celkem daří. Poslední desetikilometrový kopec před otočkou začínám cítit stehna. Tohle jako pojedu za chvíli ještě jednou… Ve druhém kole na německé straně hor vysvitne už i slunce, silnice jsou místy suché, tak už se předjíždět nenechám, jedu si svoje, dupu do toho i pod kopec a předjíždím kolegy, co si moc věřili a přepálili watty. Do druhého depa přijíždím celkem čerstvý, beru boty a vyrážím vstříc patnácti kilometrům, což znamená už jen šestkrát seběhnout a vyběhnout sjezdovku. Vyrážím volněji, přesto mě po třech kilometrech chytají křeče do stehen, do míst, která mě tak bolí od čtvrtečního „regeneračního“ pokládání podlahy. Křeče jsem doteď nikdy na závodech nezažil, snažím se to protáhnout, činím výživová protikřečová opatření, zabírá to a já zase konečně přidávám a sbíhám soupeře. Za aplausu moderátora a diváků vbíhám na modrý koberec a probíhám cílovou bránou jako desátý v mojí věkové skupině a celkově na 48. místě s časem 4:50:18. V cíli jsem upřímně dojatý. Na kole i na běhu byl prostor na přidání, ale to nebylo mým cílem. Když jsem před lety s triatlonem začínal, obdivoval jsem tehdy byť jenom ty, kteří dali i variantu Short a teď i já patřím do rodiny Krušnomanů. Je to závod s úžasnou atmosférou dělaný srdcem.“