Neměl nastoupit, poslal Poličku na Final Four

Poosmé v řadě se probojovali na finálový turnaj a tentokrát je čtvrtfinálová série stála snad nejvíce sil. Proti Prachaticím odehráli dva a půl zápasu, ve kterých bylo naprosto všechno, co k vyřazovací části patří. I poličský trenér FRANTIŠEK ŠVEC, řekl, že postup si zasloužily oba týmy.

Do druhého utkání jste na domácí půdě nastupovali po hektickém duelu na jihu Čech a výhře 6:5. Lišila se nějak odveta?

Myslím, že byla vidět daleko větší opatrnost na obou stranách. Nebylo tolik šancí, čekalo se na chybu protivníka. Hra byla vyrovnaná, my měli více střeleckých pokusů, ale buď jim chyběla razance, nebo končily mimo či je pochytal výborně chytající Pavel Šilhán v brance soupeře. To platilo v prvním poločase a stejně začal i druhý. Jenže potom se hostům podařilo po rychlém protiútoku a dobrém zakončení otevřít skóre.

Vaší reakcí musela být zvýšená aktivita a přinesla svoje ovoce…

Naše hra nebyl špatná, ale pořád se nám nedařilo dostat míč do sítě. Hosté opět hráli pod hrozbou šestého faulu, toho se i dopustili, ale Radovan Kroulík trefil z devítky tyč a od ní se míč odrazil podél lajny ven. Přece jenom se nám podařilo vyrovnat, říkali jsme si dobře, alespoň to dostaneme do prodloužení, jenže potom jsme ztratili míč, přišel brejk a soupeř strhl zápas pro sebe.

A na řadu přišel „zlatý poločas“. Jaká byla atmosféra v týmu před dalšími dvaceti minutami?

Nebyla ideální, protože jsme měli potíže. Zranil se Šmeral a musel odstoupit, Vondra byl vyloučen, Kovář měl zdravotní problémy a hrál s bolestmi. Viděli jsme, že se šesti zdravými lidmi bychom to fyzicky neustáli, a tak jsme přemluvili Zdeňka Červeného, který velmi dlouho nehrál, ale byl tam s námi, aby šel do hry. Byl to risk vzhledem k jeho dlouhé herní pauze, ale věřili jsme jeho tradiční bojovnosti a vyplatilo se. Hosté byli samozřejmě ve velké euforii, tři slibné šance jim chytil Ondra Dittrich. Gól jsme ale dali po pěkné akci my a začínal jsem pomalu věřit, že to vyjde.

Do této doby se hra vcelku obešla bez nadměrných emocí, které provázely první utkání. Ale to nevydrželo až to konce, že?

Bohužel ne. Po faulu na Koudelku všechny ty emoce, které se do té doby dařilo tlumit, vyplavaly na povrch a byla z toho pořádná strkanice. Rozhodčí spolu s pořadateli to ale zvládli a oddělili hráče od sebe i od diváků. Dva hostující hráči dostali modré karty, i to mělo hrát pro nás, ale co čert nechtěl, přišla nevinná standardní situace, my se při jejím bránění špatně postavili a soupeř střelou z boku vyrovnal. Podruhé nám tak postup protekl mezi prsty a před penaltami jsme byli znovu dole.

Rozstřel ze značky pokutového kopu, to je pořádná loterie a v takové situaci velký psychický tlak. Jak ho vaší hráči ustáli?

Samozřejmě každý si uvědomoval zodpovědnost a nikomu se moc nechtělo, nicméně mohli jsme rozhodnout už v základní sérii pěti penalt, ale Netolický trefil naši pátou do tyče. Hosté pak zase nedali a tak to vzal na sebe znovu Zdeněk Červený. Proměnil s grácií střelou pod břevno a hráč, který vůbec neměl do utkání nastoupit, nás poslal do finále.

Prachatice se ukázaly jako mimořádně silný rival. Souhlasíte?

Určitě. Oba soupeři zaslouží pochvalu za výkon, protože kdo tyto zápasy viděl, musí uznat, že měly úroveň finálové čtyřky. Postup by si zasloužil každý z týmů. Nevyhrál ten, který byl lepší, ale skutečně šťastnější. O postupu rozhodly drobnosti. Osobně vidím Prachatice, pokud jim zůstane kolektiv pohromadě, jako perspektivní družstvo, které může v příštích letech bojovat pravidelně ve Final Four.

Avšak letos se nedočkaly a poosmé o medaile hrajete vy. Cítíte to jako další velký úspěch?

Jednoznačně. Byli jsme poosmé v řadě do čtvrtého místa v základní části a poosmé budeme hrát na finálovém turnaji. Musím smeknout přede všemi, kteří mají na téhle sérii zásluhu, protože to je pro náš klub skvělý výsledek.

Na Final Four, které má úplně stejné obsazení jako před rokem, váš čeká Chemcomex Praha, velký favorit celé ligy…

Víme, že je to tým, který je o nějaký ten krok před dalšími soupeři. Můžeme ho porazit, pokud nám všechno vyjde, ale jasným favoritem je soupeř. Bude záležet, v jaké sestavě na finálový turnaj pojedeme. Loni jsme si mysleli, že máme na to, abychom ho potrápili, a dostali jsme naloženo. Zůstáváme při zemi, ale poraženecké řeči rozhodně nepovedeme.