Jaroslav Vrchlický se léčil z revmatismu na Baldě

Minerální lázně Balda leží uprostřed lesů u obce Jedlová. První zprávy o Baldě jsou z roku 1748. Po objevení zřídla (údajně při hledání zlata) lidé poznali, že voda má blahé účinky v rozličných chorobách.

Majitel bysterského panství František Rudolf z Hohen – Embsu nechal postavit v blízkosti studnice kapli zasvěcenou Panně Marii, zámeček, lázeňský dům, hostinec, dvě kryté kuželny a střelnici. Lázně často navštěvovala vysoká šlechta, duchovenstvo, vojenští důstojníci, úředníci. Největší rozkvět zaznamenaly lázně na přelomu 19. a 20. století, kdy zde pobývalo až šedesát návštěvníků. Nejčastěji šlo o německé podnikatele, majitele realit a úředníky s rodinami.

V letech 1904 až 1906 navštěvoval “lázničky“ Jaroslav Vrchlický, který se léčil z revmatismu sbíraným lesním jehličím a koupával se ještě v primitivních dřevěných vanách. Docházel sem z nedalekého Bystrého, kde pobýval na prázdninách v rodině své dcery a zetě. Vrchlický byl však rozladěn z převahy německých lázeňských hostů. Po první světové válce začaly lázně chátrat. V roce 1947 lázně vyhořely, lázeňská činnost se již neobnovila. Dnes je na místě původních lázní pouze poutní kaple Panny Marie, myslivna a pramen.

V Lažanech se narodil písmák Václav Klejch


V Lažanech na Litomyšlsku se v roce 23. září 1683 narodil českobratrský písmák, vydavatel a šiřitel reformační literatury, autor duchovních písní Václav Klejch (také Kleych nebo Gleych), nazývaný někdy exulantským Veleslavínem.

Klejch prožil dětství v rodné vsi a do školy chodil v Morašicích. Jeho příslušnost k českobratrské víře byla vyzrazena, proto s manželkou Kateřinou a dvěma dcerami tajně z Lažan, kde hospodařil, v roce 1705 utekl a usídlil se v saské Žitavě, kde se živil jako zahradník, učil se německy a latinsky. Začal zde tisknout Nový zákon, Postilu, Evangelický kancionál a od roku 1708 vydávat české knihy v drobném formátu - špalíčky, které pak tajně pašoval ze svého skladu do původní vlasti i na Slovensko. „Klejchovy špalíčky“ byly drobné, aby se daly ukrýt pod oděv nebo na trakař mezi dřeva, nesly na titulní straně znak Václava Klejcha – monogram W. K. a srdce protknuté mečem ve znamení kříže, z něhož vyrůstají tři růže, pod ním je rozevřená kniha. Zemřel 11. srpna 1737 v Necpalech u Martina na Slovensku na skvrnitý tyfus a zápal plic.

Klejch je jednou z postav Jiráskova románu Poklad. O Klejchovi píše obrozenec Josef Jungmann v „Historii literatury české“, historik Gustav Adolf Skalský v knize „Z historie české emigrace 18. století“, je uveden v Ottově slovníku naučném pod heslem „Václav Klejch, emigrant a písmák český, narozený v Lažanech na bývalém panství litomyšlském“. Objevil se i v Koniášově seznamu zakázané literatury Klíč kacířské bludy k rozeznávání otvírající, k vykořenění zamykající (1729). U silnice při výjezdu na Říkovice po levé straně je patrně Klejchův rodný statek č. p. 2.

MILAN BÁČA