„Skloubilo se všechno, jak mělo. Táhli jsme za jeden provaz s dobrovolníky i sponzory. Bez jejich tvrdé práce by to nešlo. Díky jim," říká PETR ERBES, šéf divadelního spolku pořádajícího Rockoupání.

Jak dopadl festival po finanční stránce ve srovnání s předchozími lety?
Vezměme to celkově. Nejvíce festival vydělával v době, kdy jsme stavěli Divadelní klub a peníze jsme potřebovali nejvíc. Postupně nám finanční stránka „odumírala" vinou počasí, reklamy, dramaturgie a nemalý vliv měla samozřejmě mikroekonomika jednotlivých lidí. Letošní ročník se celkem podařil, byl ziskový, i když nijak extrémně. Kdybychom si však započítali i práci našich dobrovolníků a platili je, určitě bychom byli v mínusu.

Počasí se dříve na ekonomice festivalu dost vyřádilo. Vydařil se letošní ročník i díky přízni povětrnostních podmínek?
Určitě, ale hlavně proto, že jsme od prvopočátku upřednostnili hlídání všech výdajů. Snížili jsme je a rozhodně to nebylo na úkor kvality. Přálo nám i dobré počasí, které na koupaliště přivedlo větší množství lidí, i když se nejedná o žádné extrémně obří číslo, které festival do sebe v klidu a pohodě pohltí.

Kolik se tedy vydělalo?
Nejde o žádnou přehnanou sumu. Počítáme to řádově na desetitisíce korun. Vydělali jsme po odečtení nákladů pod sto tisíc. Jsou tu však ještě výdaje, které ještě docházejí, například platba Ochrannému svazu autorů. Vždycky, když už si myslíme, že je všechno zaplacené, objeví se ještě nějací „zakuklenci" a zjistíme, že něco zbývá. (úsměv) Jenže letos už máme jistotu, že jsme neprodělali.

Po letech horších výsledků je festival zase ziskový.
V minulých letech nevycházelo počasí a dost se to na výsledku Rockoupání projevilo. Končili jsme v červených číslech, ztráta byla v desítkách tisíc korun. Neberte to ale tak, že jsou to sumy, kvůli nimž by pořádající divadelní spolek musel zkrachovat.

Které výdaje jste letos omezili?
Omezili jsme výdaje na ozvučení, rozhodli jsme se, že nepořídíme elektrocentrálu, která vás vyjde na třicet tisíc. Spolehli jsme se pouze na příjem energie ze sítě a doufali, že se nic nestane. Všechny výdaje jsme se snažili držet pod kontrolou a navíc jsme se dopracovali k tomu, že některé nutné věci, které jsme dříve pronajímali, nebo kupovali, už dnes máme ve vlastnictví.

O které jde?
Počínaje kabely až po zásuvky. Nemusíme se proto obávat příštích let, tedy pokud se nezmění situace mezi organizátory či ohledně koupaliště, co by bránilo festivalu. (usměje se) Naopak jsme rádi, že se udělali v prostorách také kvalitní úpravy, díky nimž se po festivalu také dobře uklízelo. Bylo to fajn.

Takže letos už všechno klaplo?
To ano, ale sami jsme se dost obávali, co nám přinesou nebesa. Vzpomeňte si na loňský rok. Předpověď nám hlásila celodenní deště a nakonec nespadla skoro jediná kapka. Projevilo se to na prodaných vstupenkách v předprodeji a tím pádem na návštěvě přespolních. Letos jsme spokojení, a když jsme se krátce sešli po Rockoupání, viděl jsem na lidech, co se okolo festivalu motají, že mají chuť do dalšího ročníku.

Spočítali jste už i celkový počet návštěvníků za oba dny?
Ještě to není vyhodnocené, ale jsme si jistí, že rekordních 2500 lidí, které padlo při jednom z ročníků během vystoupení Anety Langerové, určitě nepadlo. Letos si lístek zakoupilo zhruba 1250 návštěvníků, k tomu 200 volňásků, 100 pořadatelů a 50 prolezlých plotem a jsme na čísle 1600.
Všiml jsem si, že letos se začal vracet trend, kdy se lidé vydají na festival na oba dny a stráví ho nepřetržitě na koupališti.

Budete se divit, ale letošní ročník byl ve znamení zvýšeného počtu mimopoličských návštěvníků. Ovlivnila to i dramaturgie, protože jsme nepozvali vyloženou superstar české hudební scény, kterou by chtělo vidět celé město. Pozvali jsme si kvalitativně dobré kapely, ale ne tolik známé. Přijelo se na ně podívat hodně lidí z daleka. Takže poměr se hodně proměnil. Už to nebylo jako dříve, kdy byste napočítali čtyři Poličáky k jednomu „cizinci", ale tak 1000 Poličáků a 600 odjinud.

V minulosti se i ve městě diskutovalo o tom, zda po nevydařených letech bude chuť pořádat Rockoupání i nadále. Rozptýlil vaše pochybnosti letošní rok? Ukazuje se, že za dobrých podmínek má smysl dělat festival?
Každý rok jsou pochybnosti, pořád si říkáte, že když to nevyjde, prodáme všechno, co máme i v divadelním klubu a zavřeme krám. (směje se) Ročně nás pořádání stojí mezi sedmi sty tisíc až milionem korun. Kdyby nikdo na festival nepřišel, můžeme prodělat opravdu hodně. Ale dokud okolo sebe máme ochotné lidi, co se rádi zapojí, má smysl pořádat tuhle akci. Máme úžasně sehranou partu lidí, která ví co dělat. Všechno běží v uvozovkách jakoby samo.

A našli se během neúspěšných let skeptici radící, aby si festival dal pauzu a zkusil to za dva roky rozjet nanovo?
Takové hlasy se skoro neobjevily. Zabývali jsme se spíš tím, jak Rockoupání změnit a snížit náklady, aby to všem vyhovovalo. Pomohlo i to, že se snížily náklady na kapely. Jsem přesvědčený, že to nám také pomohlo. Každopádně jsme začali měnit i dramaturgii a dohodli jsme, že nepozveme extrémně drahé kapely. Takže, abych vám ukázal srovnání – mívali jsme tu taháky večera za sto padesát tisíc a v posledních letech už bereme skupiny, jejichž cena se pohybuje zhruba na třetině této ceny. Nakonec se ukázalo, že některá velká jména nám návštěvnost enormně nezvýšilo, takže s odstupem to bylo dobré rozhodnutí.

Když mluvíte o velkých jménech, například festival Rock for People se vloni vydal jinou cestou a pozval jako hlavní hvězdu Karla Gotta.
To v Poličce nenastane, to bych se divil. Postavili jsme to na kapelách jiného typu. I když máte pravdu, že rockové festivaly trochu experimentují. Trutnov myslím nasadil Evu Pilarovou, jinde se zase objevil Michal David. Je třeba přiznat, že i tyhle hvězdy minulosti mají dneska slušnou diváckou podporu, i když jsem si myslel, že po revoluci řada z nich musí padnout.

Pořád Rockoupání, prvnímu festivalu open-air sezony, vyhovuje značka rodinné akce, která nikdy nebude obřím molochem, jako to udělali jinde?
Rozhodně ano. Stále jsme na rozumném počtu návštěvníků a ani pořadatelé nemusejí sahat k „buzerativním" krokům. Přiznávám, že tu kdysi byly tendence dostat na koupaliště pět, šest tisíc lidí, ale musíme si uvědomit, že jsme pořád v Poličce, malém městě, a těžko sem přitáhneme tolik posluchačů a nadšenců hudby jako v Hradci Králové nebo Trutnově. Mám pocit, že zůstaneme klidným provinčním festivalem a já bych si přál, abychom tu pořád měli do dvou tisíc návštěvníků. Při vyšších číslech by se vytratila i pohoda, kterou máme. I tak se ale jedná o jeden z největších festivalů svého druhu v Pardubickém kraji. Nebo největší?

Pomůže vydařený ročník v přilákání zajímavých a přitom cenově dostupných jmen osmnáctý ročník, tedy rok plnoletosti?
Se slovem vydařený ročník musíme nakládat opatrně, ale rádi bychom tu i dál hostili talentované mladé kapely, namísto skupin s většími jmény. Pokud jde jen o mě, líbily se mi The Fireballs a nebo také Poletíme?. Jsem si jistý, že příští rok žádné „stotisícové" kapely neuvidíme, ale berte to s otazníkem. Tuto otázku ještě budeme řešit.