OBRAZEM: Nadšenci vyráběli došky, pletli bačkory a pekli chleba

Desítky lidí prožily v neděli v Sebranicích malou exkurzi do pravěké doby. Někteří z návštěvníků absolvovali celý projekt spolku. Účastnili se setí obilí, sekání starými kosami, dožínek i mlácení obilí cepy ve stodole. Tentokrát na vlastní oči viděli, jak se dělají došky nebo ošatky ze slámy. Vojtěch Kmošek s bratrem Jirkou pokrývali došky polozemnici. Tu staví přímo na zahradě u domu. „Výroba došek je těžká, když člověk neví, jak se dělají. Od Vlastimila Střítežského ze Širokého Dolu jsme zjistili postup, který se v jejich rodině dědí. Mimo jiné vyrábějí došky pro skanzeny. Takže po dvaceti nebo třiceti doškách jsme už věděli, jak na to,“ řekl Vojtěch Kmošek, který v neděli předvedl nejen výrobu došek, ale také pokrývání střechy.

A jak se takové došky vlastně dělají? „Došek je ze dvou částí. Vezmu větší hrst slámy, jednoduchým uzlem k sobě oba díly svážu a jedna polovina se přetočí a tím se celý uzel utáhne,“ vysvětlil Vojtěch. Pokud si to neumíte představit, vyrazte do Sebranic, nadšenci vás rádi do výroby zasvětí.

Pokrytím střechy polozemnice ale stavba ještě nekončí. Jakmile bude střecha hotová, musí stavbu omazat hlínou. „Polozemnici poté využijeme jako sklad sena a ve spodní části občas přespíme nebo tam posedíme u ohně,“ dodal Vojtěch. Projekt sice vrcholí, ale Kmoškovi nevylučují, že vše jednou zopakují. A pak stejně si část obilí na setí schovali. „Možná ještě jednou někde zasejeme. Stejně budeme potřebovat slámu na opravu střechy,“ uzavřel Vojtěch Kmošek.

Ale sláma, to nejsou jen došky. Lenka Kmošková z ní vyrábí různé ošatky. „Pustila jsem se do repliky zásobnice, která bude vysoká asi sedmdesát centimetrů. Dříve se využívala na uchování potravin nebo peří, ale kluci si ji objednali na dřevěné uhlí,“ uvedla Lenka Kmošková. Kromě toho se naučila ze slámy dělat bačkory, které lidé dříve nosili v zimě po domě. „Jsou podšité kůží. Zkoušeli jsme je nosit, ale bez vložek ta sláma píchá a škrábe,“ řekla Kmošková. Návštěvníkům v neděli nabízela i bochánky upečené v hliněné peci na zahradě.

Pokud jste některou část projektu promeškali, již brzy se o ní dočtete. Kmoškovi totiž chystají knihu Příběh obilí, která vyjde ještě letos. V ní se dočtete vše od zasetí obilí až po sklizeň a zpracování, jak to v Sebranicích prožívali. „Vracíme se ke kořenům,“ uzavírá vyprávění Lenka Kmošková. Spolu s rodinou tak opouští konzumní styl života.

Velký útěk z konzumu ke slaměným bačkorám

Malý útěk z reality. Ano, to jsem prožila v neděli odpoledne v Sebranicích na jedné zahradě u rodinného domu. A nebylo to poprvé. Spolek archaických nadšenců se vrací ke kořenům a neobvyklý „výlet“ nabízí i ostatním lidem. Je to rozhodně lepší než se povalovat u televize nebo někde bezcílně bloumat. Kdy naposledy jste viděli výrobu došek nebo jste si zkusili sami uplést ošatku ze slámy? A víte, jak lidé v pravěku vyráběli mouku? No, mlýny ještě nebyly. Vše dělali ručně. Vážím si lidí, kteří pořádají podobné akce pro druhé a nedívají se na to, zda vydělají dost peněz. Pokud si vybíráte akci podle toho, jaké tam čepují pivo, do Sebranic ani nejezděte. Tady získáte jiné zážitky než pocit slasti z vychlazené dvanáctky. Tady se nalévá domácí bezová šťáva a podává se chleba upečený v hliněné peci. Až příště spolek uspořádá další akci na zahradě nebo ve sklepení Morie, zahoďte kabel od televize a vyrazte do Sebranic, určitě nebudete litovat.