Jak se vám na nazkoušení scénického čtení knižního bestselleru o vtipném agentovi Rogeru Krowiakovi pracovalo? Jde o docela dobrou parodii na mnohem slavnějšího Jamese Bonda.
Jo, je to tak. Je to recese. Přistupovali jsme k tomu s tím, že klademe důraz na jiné ztvárnění. Chtěli jsme zapracovat do děje komiks, chtěli jsme trefit i pohyby, aby to trefilo komiksové podání a zároveň tam byla vidět i literatura. Jestli jsme měli kdy možnost zinscenovat komiks, tak tohle byla ta správná chvíle. Kromě toho v té knize ještě pořád zbývá hodně textu.

Jak se představení zkoušelo? Atmosféra musela být hodně vtipná. Navíc když smích neudržíte ani na jevišti.
Jo, to je pravda. Ale zkoušek máme zase tak málo, že musíme jít k věci. Nad každou knížkou se sejdeme čtyřikrát až pětkrát a musí být jasná představa o vystoupení z knižní úpravy.

Jak jste se vůbec ke komiksu o agentu Krowiakovi dostali?
Ve své době byl hodně slavný na Slovensku. Potom vyšel s velkou parádou také v Čechách, jenž komiks byl dost drahý a lidem se zato nejspíš nechtělo platit tolik peněz. Celé to potom skončilo. Na Slovensku k tomu vymysleli velký příběh. Plánoval se k tomu animovaný film. Chtěli z toho stvořit skoro legendu. Bohužel celá ta obří akce zašla, i když tehdy byl velký boom Krowiaka. Dneska už je to vlastně neznámá věc.

Roger Krowiak je hodně vtipná postava. Hrál jste někdy podobného hrdinu, který je sice žádaný, ale zato takový „trouba"?
Nehrál, ale bacha. Mě to fakt bavilo. Protiúkoly jsou moc fajn (smích).

Chvílemi to připomíná Limonádového Joea v moderním pojetí. Hlavní hrdina je také svůdce, ale přitom se okolo něj začne dít tolik humorných trampot.
To je přesně jako s tím autorem, že. Chce mít všechno natolik dokonalé, že si akorát splete hlavní města. A je to nadsázka. Líbí se mi, že si z toho autoři dělali legraci. Komiks o Rogeru Krowiakovi je hodně zdařilé dílo.

A také náročné na převedení do scénického čtení. Hodně jste přemýšleli nad tím, jak to udělat, abyste navodili atmosféru kresleného příběhu?
Chtěli jsme do toho hlavně dostat ty kresby. Nebylo zrovna jednoduché sehnat takovou historickou promítačku. Ta se nám bohužel zasekávala. Ale teď už je to v pohodě. Šli jsme do toho právě s touhle vizí. Zároveň jsme chtěli využít světla, aby bylo jasně vidět naše pohyby. A díky tomu všechno fungovalo dobře. Ale pozor!

Co teď máte na mysli?
Ono jde totiž o deset let staré představení, které jsme trošku předělali a hlavně jsme jej trošku zjednodušili. Tenkrát to byla hrozně složitá úprava představení. I navzdory tomu, že jsou scény zjednodušené, pořád je hrozný nesmysl (úsměv).

Proč jste se rozhodli vytáhnout dřívější počin znovu na světlo?
Jsme rádi, že jsme se k tomu odhodlali, protože jsme získali pro projekt Listování spoustu nových měst a snažíme se do nich přivézt i staré pecky, které jsme kdysi hráli třeba čtyřikrát a ve čtyřech městech. A tohle byl přesně poklad u ledu. Je to stejné jako se Stopařovým průvodcem galaxií, jehož jsme také oživili. Také jsme toto představení kdysi hráli. Postupně je předěláváme. Děláme teď představení něžněji a jednodušeji. Raději zjednodušujeme, než to celé komplikujeme.

Takže představení hrajete ve stejné sestavě jako tenkrát. Mají i větší „drajv"?
Ano. Jsou dnes srozumitelnější a hlavně my herci jsme do rolí starší. Když nám tenkrát bylo čtyřiadvacet, naše „ksichtíky" byly do obsazení takových postav ještě málo zkažený. Nechci říct, že konečně vypadáme jako hlavní hrdinové Rogera Krowiaka – Minskij a Krowiak, ale rozhodně už jsme tomu blíž.