70 let není zase tak dlouho, ale dá se za tu dobu hodně udělat. A Lidové divadlo Svitavy, které právě v letošním roce slaví 70.výročí svého trvání, se má čím pochlubit.

V roce 1945 bylo na území města několik divadelních spolků, ale jejich činnost byla roztříštěná, a tak se vedoucí dohodli, že vytvoří jeden kolektiv. Stalo se tak v červnu 1946 a vzniklo Lidové divadlo, které si za dobu své existence vybudovalo významné postavení nejen ve městě, ale v rámci celé republiky. Však také ne náhodou mělo dostat státu profesionální scény. Ale vraťme se na začátek, do roku 1946.

Ještě jsou určitě někteří, kteří si vzpomenou na první představení, ať to byl Dobrý voják Švejk nebo Velbloud uchem jehly, Poslední muž, pořady na Silvestra a další.

V roce 1947 se podařilo pronajmout budovu bývalého německého kina /Stalingrad/, která se však musela opravit, brigádnicky se podíleli všichni členové Lidového divadla, ale také množství Svitaváků, bylo spočítáno, že ve zdech svitavského divadla bylo uloženo víc jak 10 000 brigádnických hodin.

V červenci 1949 vznikl ve Svitavách nový podnik – textilní závod Vigona, který se stal hlavním sponzorem divadelní činnosti, hráli nejen zapálení ochotníci, ale i vedoucí pracovníci, jako např. první podnikový ředitel Antonín Bouchal, další ředitel Jaromír Křivánek, třetí, Slavomír Hujíček, byl až do svého odchodu ze Svitav dramaturgem souboru.

Kolektiv také vytvářel malé jevištní formy, připravoval silvestrovské pořady, propagoval výrobky Vigony, spolupracoval s recitačním souborem gymnázia, který vedla profesorka Marie Votavová, s Houserovou dechovkou, s pěveckým sdružením Dalibor a výsledkem společné práce byli například fantastičtí Naši furianti, kteří se hráli s velkým úspěchem i v zahraničí – v Burgasu a mohli jste je vidět i v televizi.

A jenom několik čísel: kolektiv odehrál 750 představení, z toho 150 premiér, v Československu vystoupil na 160 místech, 7 x hostovali v cizině, byl pravidelným účastníkem Jiráskových Hronovů, kde nejvyššího ocenění dosáhli s hrami Deník Anny Frankové a Kavkazský křídový kruh.

Po roce 1989 činnost ustala, část kolektivu začala pracovat až po roce 2000. Nejprve to byla taková neveřejná povídání a pokusy o divadlo, pak jsme se osmělili a předvedli jsme se na veřejnosti. Byl to Medvěd A.P.Čechova, Študáci a kantoři, částečná dramatizace Hostince U Kamenného stou, Saturnina, připravili jsme i recitační pásma. Hrajeme pro radost a největší odměnou jsou pro nás úsměvy spokojených diváků.

Ale když si připomínáme 70.výročí Lidového divadla, nesmíme zapomenout na zakládající členy. Na prvním místě je to Jiří Kareš, první a hlavní režisér, který odvedl nesmírný kus práce a právem byl oceněn titulem Zasloužilý pracovník kultury, ale i na ty další – Aničku Karešovou,Marii Votavovou, Bohouška Čížka, Bohouška Votavu, Bohu Hovorkovou, Mášu Vaškovou s manželem, manžele Hlaváčkovy, jejichž dcera, Jana Hlaváčková, je herečkou Národního divadla Brno a spoluúčinkovala s Lidovým divadlem například ve hře Krysař, Josefa Marcilise s manželkou Milenou, Milana Maršálka, Františka Černého, Františka Hanausku, manžele Kabelkovy, Emana Pešinu, do historie neodmyslitelně patří i Naďa Truhličková – Kopecká, která ex celovala v Deníku Anny Frankové a v Kavkazském křídovém kruhu, Drahomíra Šustrová, Marie Dědičová, Pavla Párová, Jaroslav Petr, pak přišli Eva Bukovská,Oldřich Odvářka, Alois Dolanský, Alois Dvořák, Helena Vondráčková, Jiřina Berlanová,Zdena Cupalová, Eduard Trtílek,, Václav Bis, Ladislav Vrabec, Iva Škeříková, Zdeněk Trnka. Ti všichni, a pokud jsem na někoho zapomněla, prosím, ať mi odpustí, psali historii. Patří jim za to náš velký dík, protože to byli oni, kteří založili a rozšiřovali nádhernou tradici. Stálým vzorem byla i spolupráce s Karlem H"ogerem, Martinem Růžkem a Antonínem Vorlem.

Letošní 70.výročí vzniku Lidového divadla si vedle pamětníků připomínají i Hana Oujezdská s manželem, Jiří Kareš ml. S manželkou, Iva Doležalová, Zdenka Víchová, Laďka kopecká a Toník Šimáček, Eva Šmerdová, Helena Dřínovská, Bedřich Janků, František a Jiří Černí, Karel Hovorka, Jan Mach, Josef Sedláček, Jiří Štoudek, Jiří Tesař a Vlastík Zvinger. Lidmila Kružíková