Kráčíme do Betléma. Uzdravit svoji duši

Co popřát k letošnímu vánočnímu slavení? Jako kněz jsem povolán ani ne tak dávat rady a odpovědi, jako spíše vzbuzovat otázky, podněcovat k experimentům, motivovat, popichovat k akci. Proto bych nám všem nabídl tři slova: ticho, čas a otázky typu „proč“. Od Štědrého večera po Silvestr jsme pobízeni ke slavení. Dostáváme k tomu i prostor v podobě volných dní. Co když slavení nespočívá jen v nadměrné konzumaci alkoholu a dobrého jídla či mlsání? Co když existuje ještě jiný rozměr, než je rodina, přátelé, zvyky a tradice? Vždyť se množí lidé, kteří právě pro toto Vánoce nenávidí. Když se nám podaří spojit ticho a čas, vznikne úchvatný prostor pro uzdravení naší unavené a uspěchané duše. Okořeníme-li vše dávkou samoty, stává se tento pokrm zázračným lékem našeho srdce, toho středobodu naší osoby. Rozhlédneme-li se v ony vzácné chvíle kolem sebe, a dovolíme těm „proč“ vytanout na mysli, spatříme nesamozřejmost života, nesamozřejmost gest lásky ze strany našich přátel, nesamozřejmost darů, šancí, příležitostí, kterých se nám v tomto roce dostalo. Přeji vám všem požehnané Vánoce.

PETR ŠABAKA, kaplan z Moravské Třebové