FOTO/VIDEO: Lidé s mentálním postižením bavili malé děti

Pobavili žáky poličských základních škol. Přehlídku včera hostil poličský Tylův dům.

Cesta do divadla

Ačkoliv s dramatickými vystoupeními se herci a zpěváci s mentálním postižením představují divákům ve svitavském okrese již šestým rokem, letos poprvé si opravdu vyzkoušeli prkna, co znamenají svět. „Úplně na počátku hráli klienti Domova na zámku a Základní školy speciální Bystré jen pro bysterskou základní školu a obyvatele. Z řad veřejnosti ale příliš velký zájem nebyl. Proto jsme se začali soustředit na děti. Postupně se připojili také naši přátelé ze svitavského Domova na rozcestí a z Domova u studánky z Anenské Studánky. Letos poprvé jsme se dostali do velkého divadla, a tak se ještě zapojili klienti Charity Polička,“ přiblížila historii přehlídky Věra Fricová, která stála u jejího zrodu před šesti lety.

Podle sociálních pracovníků je nesmírně důležité, aby jejich klienti vyšli za zdi ústavů. Přehlídka je jedním z kroků k integraci do většinové společnosti. „Takové akce jsou konkrétní cestou socializace. O ní nestačí jen hovořit,“ tvrdí Jan Rybka z Domova u studánky. Příprava a následné vystoupení je jednak pro klienty cestou ke vzdělávání a za druhé výsledek jejich práce dokáže obohatit kulturní život „zdravé“ společnosti.

Potlesku si váží

Dramatická výchova pomáhá rozvíjet kontakty mezi klienty žijícími v ústavní péči s dalšími lidmi. Divadelní představení jsou pro všechny sice poměrně náročné na přípravu, ale nikdo ze zúčastněných námahy nelituje. „Naši účinkující určitou trému mají, ale jsou velmi rádi, když je děti ocení potleskem,“ řekla Alena Bednářová z bysterské speciální školy. Diváci podle Táni Rounové z Domova na zámku bývají zpočátku překvapení, ale během představení získají k postiženým vřelý vztah. To se potvrdilo i ve velkém sále Tylova domu. „Děti jsou nejkritičtější posluchači. U nich vždy poznáte, jestli to děláte dobře,“ domnívá se Petr Hubálek, který vede pěvecký sbor klientů domova z Anenské Studánky od roku 2005.

Přehlídka Život je jen náhoda má podle organizátorek Věry Fricové a Jany Serafinové mnohem větší ambice. „Každý rok je nás víc a víc. Přály bychom si, aby přehlídka získala širší působnost,“ sdělily pořadatelky. Přestože si uvědomují, že cesta k cíli nebude snadná, zřejmě jim poličský Tylův dům vyjde vstříc.

Letos se na divadelních prknech vystřídalo padesát sedm účinkujících, pro které nebylo vzhledem k jejich hendikepu lehké se secvičit. Podle ředitelky Tylova domu Aleny Báčové se ale jedná o vynikající nápad a uvítá, když v Poličce přehlídka dramatických, tanečních a pěveckých vystoupení lidí s mentálním postižením zdomácní. Počítá, že by se mohla každoročně opakovat ve stejném termínu.

Přehlídka svědčí i o změně v naší společnosti. Naštěstí jsou zřejmě navždy pryč časy, kdy pracovníci ústavů nemohli s jejich obyvateli ani na vycházku za ploty, aby tzv. nebudili veřejné pohoršení.