VYBERTE SI REGION

Alkehol: Dnes už nejsme tak „výkonní“

Polička – Alkohol a davy fanoušků, to je jejich život. A fandové jim vtipné písničky i skvělou show během Nonstop Tour vracejí výbornou kuliso.

7.3.2016
SDÍLEJ:

Ota Hereš je srdcem Alkeholu. Příští rok jeho kapela oslaví 25 let na scéně.Autor: Radim Hromádko

Skupina Alkehol příští rok oslaví pětadvacet let na scéně, ale pořád je v ráži. Frontman OTA HEREŠ a kytarista PETR BUNEŠ, kteří ji založili tvrdí, že čas jim teď ubíhá hodně rychle.

Původně jste oba začínali na thrash metalu. Proč tak radikální změna?
PB: Protože jsme to zkusili dělat právě tím způsobem, co děláme dnes a ono to vyšlo. Líbilo se to.
OH: Nebyl to žádnej kalkul. Bydleli jsme ve Slaném, vyskytovali jsme se mezi Podbabským stánkem a Slamníkem. Bylo zavřeno a tady zase bylo otevřeno. Udělali jsme pár písniček o Slamníku i o lidech. Náhodně jsme jim to pustili s tím, že to je nějaká kapela. A oni nevěděli, že to jsme my a nepoznali nás ani po hlase. A říkali: 'Co to je. Kdo to tu zpívá o nás, to je nějaký prasák.' A my jsme se tím chvilku bavili. Potom se zjistilo, že to možná není taková kravina a že by se to dalo zřejmě i vydat.
PB: Dalo se to tehdy na firmu Monitor, chytlo se to a vlastně nám okamžitě nabídli smlouvu.

Za více než 20 let kariéry jste si vyzkoušeli hraní na různých místech. Ale je pro vás víc hraní v „narvaném" klubu, nebo plná Lucerna?
Petr Buneš: Podívejte, když hrajete před plnou Lucernou, je skvělý, ale narvanej klub je taky bezvadnej.
Ota Hereš: A ještě k Poličce, když už tu jsme. Kdysi v devadesátých letech jsme tady zakončovali dlouhé turné. Bývalo zvykem hrávat spíš o víkendu, ale my jsme ho měli celý měsíc.Hráli jsme 20 dní a tenkrát jsme hráli tady v kulturáku nahoře, v Tylově domě. Na závěr jsme se dost opili a házeli jsme tam po sobě s prázdnými půllitry. Protože po dvaceti dnech společnýho soužití jsme se měli fakt rádi. (úsměv)

To muselo být dost únavné, že?
PB: Byli jsme ještě dost mladí.

A vůbec, hrát nahoře v komornějším prostředí.
OH: Komorní to tenkrát moc nebylo. Všichni tam tenkrát stáli. Já si toho dost málo pamatuju, ale tohle mi vážně utkvělo. Bylo to bezva, a tak to má vypadat.

Ve městě existuje i restaurace nesoucí stejné jméno jako je vaše, Oto.
OH: O tom vím a byli jsme tam už několikrát. Ale nemá to se mnou nic společného. Stává se mi, že se někdo zeptá, jestli je to spojené se mnou. Sháněl jsem tam historii toho pojmenování a dozvěděl jsem se, že to byl kdysi dávno nějaký místní lapka.Ale pátral jsem i po historii mého rodu. Takže je klidně možné, že to byl nějaký můj prapředek. Nás Herešů totiž moc není, ale se vzájemně se známe. Je nás možná dvacet.

Taková hospoda se ve městě hodí, když sem přijede Alkehol se svými hospodskými písničkami.
OH: Určitě jo. Je to taková středověká hospoda, ale to my nemáme v textech a ani k tomu neinklinujeme. K hospodě samozřejmě ano.
V roce 2012 jste vydali album 20 let na tahu. Tak jaký je ten váš společný tah hudební branží a koncerty?
PB: Je to hrozně rychlý a bezvadný. Je to náš život.
OH: Představte si, že začátek byl dost pomalý, nebo mi to tak alespoň připadá. A ten současný stav? Všechno to strašně rychle letí. Přijde jaro, uděláme pár koncertů, potom je léto a podzim, uděláme vánoční koncert a už je zase jaro. Ale když jsme byli mladí, všechno to trvalo strašně dlouho.

A není to spojené i s tím, že kapela takového ražení, jako je vaše, zažívá i spoustu večírků?
OH: No musím říct, že tak výkonní jako jsme byli na začátku, už nejsme. To je jedině Tonda (pozn. aut.: Tonda Rauer, baskytarista kapely). To je šílenec a nikdo to moc nechápe. Dokáže vychlastat litr rumu denně a to já už vůbec ne. Ale dřív jsme vyjeli na turné a skutečně jsme dvacet dní byli „vylití". Po koncertu jsme byli vzhůru do pěti do rána, kdy jsme pařili. Budili nás v poledne a po cestě na další koncert jsme zase „kalili". A takhle probíhaly celé ty šnůry.

U kapely s vaším názvem to tak ale musí být. Vaše písně jsou o alkoholu.
OH: Souviselo to s tím. Potkali jsme se v Kryptoru. Ale pak už se chodilo do hospody a o volných chvílích se chlastalo. A tam vznikl nápad zpívat o chlastu. Texty vznikaly v hospodách, nebo cestou do hospody.

Vznikaly i podle situací?
OH: Ze začátku to tak vážně bylo.
PB: Dneska to tak někdy funguje taky. Ale to byl ten začátek. Všechno už jsme odzpívali a v něčem už se opakujeme. Ale bylo to spontánnější. Dnes už musíme nad texty víc přemýšlet. Když dáváme písničky dohromady, a teď mluvím za sebe, trvá to o půl roku déle.
OH: Dřív jsme dokázali dát dohromady třeba pět písniček za dva až tři dny. To nebyl problém, sypalo nám to. Dneska už jich za sebou máme 250 o chlastu. A tam už je těžké vymyslet něco vtipného a originálního. Někdy se stane, že jedeme na festival, vznikne situace během pařby s kapelami a říkáme si: Hele, to je dobrý, tak to použijeme.
PB: Na minulé desce jsme zjistili, že jsme neudělali písničku o narozeninách. Takže jsme to napravili. Inspirací už je míň, protože už všechno bylo. Občas se přece ještě něco najde.

Která písnička vám takto během kariéry přišla na mysl hned a chytla se na první dobrou?
PB: Na začátku úplně všechno.
OH: Když jsme tvořili první a druhou desku, tam to všechno hned přicházelo.
PB: A na novou desku už mám také jednu. Ještě není hotová, ale už vím, že to bude ono.
Vzpomeňme ještě na váš remake písničky Nonstop. Byl s tím někdy problém?
OH: Tenkrát jsme požádali autora textu, jestli ji můžeme přezpívat.
PB: A když jsme měli jeho souhlas, tak se to udělalo.

A co na to Michal David jako její interpret?
PB: Jen ji nazpíval. Ale kdysi jsme slyšeli, že nemá proti. Poslechl si ji a zasmál se tomu.
OH: Když jsme kdysi točili s Alešem Brichtou projekt Hattrick, byli jsme díky tomu dost často v televizi. Byli jsme dokonce na předávání cen fotbalistům roku tuším. Tam Michal David proplouval taky. Seznámili jsme se a pověděli mu, že to jsme my, co taky zpíváme Nonstop. Že jsme to my, kdo tu písničku zprznili. (smích) Říkal, že je to dobrý, ale že on jí nenapsal a bral to v pohodě.
Když jsme se bavili o inspiraci na texty, povězte o tom, kterak vznikají názvy alb. Tam už jste také využili celou škálu názvů.
PB: Do poslední chvíle nevím, jak se deska vlastně bude jmenovat. U té poslední z roku 2014, R.U.M. bylo už celkem jasné.
OH: Většinou se to dá odvodit podle nějaké hitovky. Ale těžko to vymyslíte, když se písnička jmenuje Lásko a dál cokoliv.
PB: Musí to být i něco z textu, jít to k nám a musí to být vtipné a originální. Když se natáčelo album Bezvědomí, ještě jsme byli ve studiu a vůbec jsme nevěděli, jak ho pojmenujeme. A pak jsme zjistili, že je tam písnička, kde je v textu napsáno – do bezvědomí. Tak jsme jej tak i pojmenovali.

Takže se vám lépe pracuje pod tlakem?
PB: Není to tak. Prostě to někdy přijde, jindy zase ne.
OH: Naštěstí teď vydáváme pod vlastní firmou a nikdo nás netlačí. Zase je to nebezpečné v tom, že si své termíny můžeme prodlužovat. Ale předloni, když jsme vydávali R.U.M., tak jsme si řekli, že to zkrátka musí vyjít 12.12. ve 12 hodin. To je takový pěkný termín. Musím říct, že to bylo jen tak tak.
PB: Bylo to vážně za pět minut dvanáct.

Pánové, stalo se vám někdy, že by si vás pozvali na kaci a přitom vůbec neznali vaši tvorbu a byli tím překvapení?
PB: Nás si nikdo moc nezve. (úsměv) Občas jsme na nějakých akcích, ale vědí, oč jde.
OH: Ale párkrát jsme se vyskytli na akcích, kde jsme si říkali: sakra, co tady děláme.To bylo tenkrát v Brně na otvírání kovovýroby.
PB: Ale byli tam i Arakaini.
OH: To sice jo, ale bylo to divný. Už to prostředí pro nás bylo divný.

Autor: Bohuslav Stehno

7.3.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Jiskra potvrdila neodvratný sestup

Litomyšl – Zdejší atleti opouštějí první ligu. Se svým smutným osudem byli delší dobu smířeni, v posledním kole nemohli nic dělat.

Zemětřesení umíme spustit, ale nikoliv zastavit

Rozhovor s předním českým seismologem Janem Zedníkem o tom, kde na Zemi hrozí největší katastrofy při otřesech půdy, proč se tragická zemětřesení budou stále opakovat a jak se pozná, když někde na planetě zkoušejí atomový výbuch nebo zkolabuje jaderná ponorka.

Na Svojanově se odehrál příběh z dob Třicetileté války

Svojanov – Z někdejšího královského sídla se o víkendu ozývaly výstřely.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies