„Přestože je ve městě několik sálů, jejich kapacita není ideální. Většina z nich navíc není v majetku města, a tak pořádání akcí v těchto prostorách není nejšťastnějším řešením,“ uvedl starosta města Josef Ošťádal.

Problém se společenskými sály začal už v první polovině devadesátých let minulého století. Tehdejší vedení města prodalo nepříliš využívanou budovu divadla tehdejšímu Telecomu a ten ji přebudoval na telefonní ústřednu. V soukromých rukou skončil také Besední dům. Objekt vydražil po revoluci v malé privatizaci podnikatel Adolf Rozbořil. Brzy se však dostal do finančních potíží a pro neplacení faktur skončil před soudem.

Besední dům připadl bance. Od banky koupil budovu v dražbě Vladimír Bílek. Ten městu přislíbil, že v objektu zachová sál pro pořádání společenských akcí. Uplynulo deset let, v objektu se prodává nábytek, občas se tam konají výprodeje, ale kulturní počin se zde nekonal žádný. „Předchozí majitel udělal řadu zásadních úprav, záchody například přebudoval na kanceláře, které znemožňují rychlé otevření sálu. Hygienické a bezpečnostní podmínky naprosto neodpovídají současným požadavkům,“ uvedl současný majitel Besedního domu Vladimír Bílek.